Pavel Fjodorovič Vent /Paul F. Wendt/ (1880 – 1971)
Pocházel ze šlechtické luteránské rodiny.
V Ruské armádě sloužil dobrovolně od roku 1900. V tomto roce obdržel medaili „Za pochod do Číny“. Podle udělených medailí se zapojil do všech ruských konfliktů své doby, detaily bohužel chybí. Vystudoval Michajlovskou dělostřeleckou školu a Nikolajevskou vojenskou akademii, kterou dokončil v roce 1903 jako podporučík. V letech 1904-05 získal řády Svaté Anny 4. stupně a 3. stupně a Svatého Stanislava 3. a 2. stupně. V roce 1917 dosáhl hodnosti generálmajora, sloužil na generálním štábu. Během První světové války obdržel zlatou šavli s nápisem „Za statečnost“ a řád Svatého Vladimira 3. stupně.
Od března do května 1919 velel nedokončenému formování běloruské divize v Oděse. Když bělogvardějci ustoupili z Oděsy, přidal se k bolševikům. Brzy se stal jedním z velitelů povstání neruských příslušníků Rudé armády. V roce 1920 se jako poradce generálního štábu s propůjčenou hodností plukovníka podílel na přípravě operačních plánů pro běloruské jednotky litevské armády. Vedl i různá diplomatická jednání v Pobaltí jako zmocněnec Běloruské lidové republiky. Byl také členem běloruské delegace na pařížských rozhovorech v letech 1920-21.
Žil v Praze a když se ukázalo, že v Paříži jedná za stát, který nevznikne, oslovila ho naše armáda.
Od září 1921 sloužil v československé armádě. Začínal jako kapitán, dosáhl hodnosti podplukovníka. Sloužil dělostřeleckých jednotek, krátce velel dělostřeleckému pluku v Olomouci. Ve službě skončil někdy v roce 1935.
Po odchodu z armády se věnoval výchově skautů, přednášel pro armádu o taktice Rudé armády během Občanské války. Byl aktivním členem Běloruského svépomocného výboru v Praze. Pohřben je na Vyšehradě.
převzato z facebookové skupiny: Bolševický teror a antisovětská hnutí odporu
Napsat komentář