Tak jsem se zaradoval konečně po (dvou?) letech napadl u nás na Hané sníh. honem jsem běžel najít běžky oprášit boty, najít teplé rukavice, spodky po dědovi a nahnat psa do auta.

Celej natěšenej jsem vyrazil ve své obstarožní Toyotě směr Pohořany. Trochu jsem se obával odbočky na zmíněnou obec. Foukal vítr a v rádiu hrozili sněhovými jazyky. Nic takového mě tam nečekalo. Je už pár dní po sněhové nadílce a asfaltka byla čistá jak andělská prdýlka.

Samozřejmě až po horní konec vesnice. Za posledním domem je to už jiný kafe. Máte problém poznat kde je cesta a kde už začíná pole a také obavy jestli se nezdržíte déle než jste předpokládal jelikož jsem nechal lopatku doma.

Sněhu je tu opravdu hodně. dole jsem se obával že tomu tak nebude a že na poli budu zase jezdit mezi krtincema. Sněhu bylo možná až moc všude byly závěje a pokud ztratíte stopu (což se mi stávalo často ) proboří te se až po kotníky do sněhu. Foukal silný nárazový vítr tak že po pár minutách byla jakákoliv stopa za mnou zavátá. Dneska to nebylo o běžkování nebo kochání se zimní přírodou, dneska to bylo o nezapadnout nenechat se odfouknout a neumrznout.

Jel jsem druhou trasou kolem Jedové na Jedlinu tzn. za posledním domem /vilou/ doprava.

Trošku pofukovalo na strání za dědinou ale zatím to šlo Pes i já jsme si to celkem užívali.

Přituhovat začalo až za rozcestím za jedovou na konci luk a strání  na vrcholu stoupání nás čekal protivítr a místo statných smrků holina plná závějí.

Ukázalo se že to co je vidět z cesty z Olomouce na Šternberk byla pravda ty lesy nad Pohořanama řádně prořídly. A to co načal asi kdysi vítr dokončil člověk. Na rozcestí pod Jedlinou odbočíme do leva sjedeme sešup a jsme na začátku pole před Jívovou  – cílem naší cesty.

Tady jsem už začínal tušit že konec naší cesty bude dneska jinde. Pes začal omrzat a bořil se do závějí až po břícho, dostal nás ledový protivítr závěje a trochu jsem se začal obávat jestli to dneska vůbec stihnu / měl jsem vyzvednout ještě synka ze školy/. Dobelhali jsme se  ke střelnici kde se napojuje turistická zelená . Místo na Výšinu u Jívové jsme to otočili do leva a jeli zpátky na Pohořany

.

Cestou vás potká ještě jednou již jednou zmiňované překvapení. místo romantické cesty vysokým porostem  kde slunce z protisměru prosvětluje smrky vás čeká vykácený porost holé stráně a haldy ořezaných větví kolem cesty. Na holinách už jsou sice vysázeny malé stromky,ale vy víte jediné, že stavu tak jak to vypadalo před tím se už nedožijete  a nebo dožijete ale hodně šediví a pravděpodobně na vozíčku.

01/2017