zdroj: Miroslav Pokorný
Některé příběhy jsou neuvěřitelné, na tento mě navedl Miroslav Pokorný a po několika letech jsem napsal pár mailů do Japonska a napjatě čekal na odpověď. Po několika dnech přišly dokonce dva.
U nás prakticky neznámý příběh první ženy, která v Japonsku složila státní letecké zkoušky. A proč je to tak zajímavé? Byla to rozená Pražačka, paní Mary (Marie) Anna Shoda-Dedouchová. Vychodila pražskou německou obchodní akademii, načež odešla do Japonska jako učitelka řečí a tlumočnice. Ještě než odjela do země vycházejícího slunce s tady stačila poprvé vdát (1925 v Praze) a jak jméno Masao Shoda naznačuje, za Japonce. Masao Shoda studoval na stejné škole v Praze.
Od mládí byla náruživou milovnici leteckého sportu a po svém usazení v Tokiu absolvovala letecký kurs na japonské vojenské letecké škole. Později prováděla s velkým zdarem seskoky padákem a je první ženou na světě, jenž při těchto seskocích fotografuje současně dvěma aparáty, z nichž jeden má upevněn na opasku a druhý na rameně.
(Foto P. P. S.,)
Z dalšího novinového tentokrát japonského se dozvídáme že: „Nejprve jsem se provdala za Japonce, ale později jsme se rozvedli.“ Tak jsem se vrátila do své země. „Ale nemohla jsem zapomenout na Japonsko“ a hned jsem se vrátila do Japonska. Teď učím angličtinu a němčinu, abych se uživila. Můj bratr je v mé rodné zemi rychlým jezdcem jako nejlepší jezdec na motorce. Často se při závodě zranil a létal. Tolik bych ho chtěla objímat“.
Její bratr se jmenoval Karl Dedouch (1911-1979) a pravděpodobně on byl tím rychlím jezdcem. Nenašel jsem ale o něm zatím žádné zprávy v tisku. Je pochovaný v Rakousku. Rodina Dedouch je spojena spíše s jižními čechama v Praze jsem našel jediný záznam nějaké Dedouchové, možné příbuzné.
Sama Marie, jak už bylo zmíněno, byla nejméně dvakrát vdaná podruhé se vdala také za Japonce proto to příjmení Akya. V jednom článku je zmínka ještě o panu Masadovi.( což mohla být zkomolenina Masao 🙂 A v dalším překladu je uváděno že se vrátila do Japonska protože tam zanechala dítě.
Život této Pražačky je plný překvapení vedle letkyně je uváděná jako tanečnice a herečka. A v místním tisku lze najít její stopy v několika kusech.
Kikuo Aimi a Marie Shoda oblečené jako tanečnice.
A když už si říkáte, že vás nemůže nic překvapit, tak najdete tohle – Velký Mac Artur mohl být pořádně od rtěnky-.
Kiss-for-Mack Lass je uvězněna v Tokyu. Mary Akiya, vídeňská blondýnka, která se pokusila políbit generála McArthura jako „vděk za osvobození Japonska“, ale neuspěla, skončila ve vězeňské cele Sugamo v Tokyo Rose. Její šestiměsíční trest ale neměl nic společného s tím, že by chtěla popravit spojeneckého velitele, ani s válkou. Byla usvědčena, vysvětlil Marc Logie, zástupce maršála, z používání americké pošty, což je privilegium odepřené cizincům ve vojenských zónách.
Mary přišla do Japonska jako Mary Dedouch, tanečnice a zpěvačka, před 13 lety. Pronikla do tisku, když nedávno vtrhla do McArthurovy kanceláře a chtěla ho políbit. Teď jen sedí ve své cele ve věznici Sugamo nebo hodinu denně přechází s Tokyo Rose po pevně oplocené ohradě ve vězeňském dvoře. Nikdy nemluví.
Tuto zprávu najdete v mnoha amerických novinách té doby.
Věznice Sugamo byla původně postavena v roce 1895 za vzoru evropských věznic . Ve třicátých letech se stala známou pro ubytování politických vězňů, včetně mnoha komunistů a dalších disidentů, kteří se ve třicátých a čtyřicátých letech dostali do rozporu se zákony o zachování míru. Byli zde také uvězněni spojenečtí špióni, včetně Richarda Sorgeho, který byl ve věznici oběšen 7. listopadu 1944. Vězení také sloužilo k držení zajatých spojeneckých důstojníků během druhé světové války a také letců.
Věznice nebyla poškozena během bombardování Tokia ve druhé světové válce a byla převzata spojeneckými okupačními silami během okupace Japonska, aby ubytovala podezřelé válečné zločince, kteří čekali na soud před Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ. Po skončení procesů byla věznice Sugamo využívána k uvěznění některých odsouzených a byla místem popravy sedmi vězňů odsouzených k trestu smrti oběšením 23. prosince 1948. Věznice byla také místem popravy pro 51 japonských válečných zločinců. kteří byli odsouzeni v procesech s válečnými zločiny v Jokohamě. Posledních 7 poprav bylo vykonáno 7. dubna 1950. zdroj: wiki
Její osudy po válce jsou nejasné. Pravděpodobně emigrovala (nejpozději v roce 1962) do Spojených států, kde emigroval i její otec a žila až do roku 1985. Poslední známá adresa byla Jamaica, Queens, New York. Zemřela 10 června 1998.
Napsat komentář