Před pětaosmdesáti lety… obsazení Jesenicka

autor: Miroslav Trávníček

Ve čtvrtek 6. října 1938 jednotky wehrmachtu (německé armády) pod velením Generalobersta (česky generálplukovníka) Gerda von Rundstedta překročily bývalou německo-československou hranici v Horním Slezsku mezi městy Bad Landeck (polsky Lądek-Zdrój) a Leobschütz (polsky Głubczyce) a zahájily obsazování IV. zóny. K 20. hodině večerní jednotky dosáhly denního cíle v zóně IV: linie Horní Lipová (český název od r. 1871, německy v letech 1699-1945 Ober Lindewiese) – Jeseník (česky v letech 1921-1947 Frývaldov) – Město Albrechtice (český název od r. 1846, německy v letech 1846-1945 Stadt Olbersdorf).

Frývaldovsko (nynější jesenický okres) obsadila 28. pěší divize 2. armády. Němečtí vojáci byli přivítáni drtivou většinou zdejších obyvatel s nadšením, jejich příchod byl vnímán jako akt osvobození a návratu do Říše.

„Radost a jásot byly veliké a [vojáci wehrmachtu] byli všude radostně zdraveni, přinesli přece osvobození od českého jha. Sudety jsou svobodné!“, zaznamenal náladu zdejších lidí kronikář z Krutvaldu (nyní Travné). Nadšeného přivítání se rovněž dostalo německým jednotkám v Javorníku, Hukovicích, Tomíkovicích, Velkých Kuněticích či Mikulovicích.

Jednotky Stráže obrany státu (SOS) na zlatohorsku.

Jako malí kluci jsme si s oblibou hrávali na vojáky. A kde? Nu nejlépe v nějakých zákopech, kterých bylo po válce na zlatohorsku plno. Jedním z nich bylo místo u Zemského mostu (starý název podle zemské silnice vedoucí ze Zlatých Hor do Hlucholaz). Po obou stranách mostu vlevo a vpravo, byla linie velmi zachovalých zákopů po jednotce SOS. Byly zde staré přilby a rezavé obaly od plynových masek. Dnes je na tomto místě zahrádkářská kolonie a na straně druhé hasičské cvičiště. To bylo jedno místo. Ty druhé zákopy byly za serpentinami, při výjezdu ze Zlatých Hor na Heřmanovice. Věděli jsme o nich všichni, kteří jsme hrávali fotbal na lesním hřišti na dnešním Podlesí. Také tam se daly najít nějaké artefakty po jednotce SOS. Když jsme připravovali otevření zlatohorského muzea a ono se nám to kupodivu podařilo. Bylo potřeba muzeum vybavit exponáty a tak jsme my nadšenci donesly z domu všechny artefakty, o kterých jsme si mysleli, že budou na vystavení dobré. Jenže to bylo stále málo a tak jsme vyrazili do všech starých štol v okolí a u jednoho takového starého důlního díla, které se nachází po levé straně na výjezdu z Horního Údolí a v té době bylo zatopeno, jsme objevili zákopy jak po straně vlevo od cesty tak na straně druhé. Toto důlní dílo trvalo jeden celý den a noc, než jsme jej zbavili vody. Bylo tam naházeno mnoho artefaktů právě jednotkou SOS, která v zákopech okolo byla umístěna. Některé z věcí by měli být v místním muzeu. Uplynulo trochu vody a kamarád Sotiris Joanidis mi volal. „Josefe, vezmi Danu, sedni do kabrioletu a udělejte si výlet. Čekám vás pod Rejvízem u Hříbku“. Za dvacet minut jsme už lítali okolo odpočívadla u Hřibu a vyměřovali pásmem místa, kde byla podle pamětníků palebná postavení jednotky SOS. Ještě dnes se tam dají nalézt. Sotir nakreslil situační plánek a připsal pár vět, které přikládám:
Jisté je, že o místo u Hříbku mělo i pro i Němce neméně symbolický význam. Právě toto odpočívadlo na zatáčce pod Rejvízem (postaven v r. 1927) bylo pro zlatohorské nacisty symbolem vítězství. Před ústupem československé armády do vnitrozemí bylo od srpna 1938 jejím předsunutým pozorovacím stanovištěm. Po úpravách jednotkami SOS byla drobná stavba tehdy přeměněna v polní kuchyň, nad silnicí byly zákopy a pozice dvou těžkých a jednoho lehkého kulometu. V širokém okolí jedině zde proběhly zbrojené výpady ordnerů a freikopsu proti československé armádě. Poslední boje zde umístěné jednotky Stráže obrany státu (SOS) s ordnery se odehrály 22. září 1938. Na stanoviště začali útočit ozbrojení henleinovci, kteří byli podporováni střelbou těžkých kulometů. Čs. vojáci si svoje postavení udrželi. Následující dny pak šlo jen o drobné přestřelky, jež skončily 5. října 1938 stažením jednotky SOS do vnitrozemí. O den později Jesenicko obsadila nacistická armáda.
Josef Šmoldas

Velká sláva se konala ve Vidnavě, kam dokonce osobně zavítal velitel IV. okupačního pásma generálplukovník Gerd von Rundstedt se svým štábem. Městský kronikář mj. zapsal: …“ Trpělivost čekajících byla odměněna, když se za krásného počasí v 9 hodin dopoledne objevily na cestě z Kalkau (dnes Kałków v Polsku] první německé uniformy a na motocyklech projížděl přední voj slezských oddílů generálplukovníka von Rundsteta a bez zastavení se hnal dále k Hukovicím. Následovala je auta, dělostřelectvo, nákladní auta s pěchotou.

Pak začaly znít všechny zvony a generálplukovník von Rundstedt zastavil se svým štábem na koních u bývalé budovy české finanční stráže, kde byl za nekončícího jásotu a hajlování slavnostně pozdraven.“ Na počest osvobození byly ve městě také přejmenovány ulice. Ústřední Masarykovo náměstí změnilo název podle „opravdového osvoboditele“ – Adolfa Hitlera. Ulice Zahradní byla „poctěna“ jménem předáka Sudetoněmecké strany (SdP) Konráda Henleina.

Do okresního města Frývaldova (nyní Jeseník) dorazily první jednotky wehrmachtu kolem dopolední půl deváté hodiny. V jednu hodinu odpoledne přijel do města za doprovodu vojenské hudby hlavní voj 49. pěšího pluku z Vratislavi pod velením plukovníka Schmidta. Jeho velkolepé přivítání se uskutečnilo na prostranství mezi kostelem a farou na dnešní Palackého ulici, kde se shromáždili čelní zástupci SdP a členové městské rady.

Adolfovice (nyní Bělá pod Pradědem). Na podzim roku 1937 zahájila olomoucká firma „Ing. Julius Schmalz“ v prostoru jižně kóty 813 m Nad Výrovkou, napříč údolím Bělé a Dlouhou horou (917 m), výstavbu 53. objektů 1. a 2. sledu komunikačního uzávěru ve stavebním úseku XIV Domašov. Výstavba probíhala od jeho centrální partie k oběma křídlům s prioritním zajištěním obrany strategicky důležité silnice z Frývaldova přes Červenohorské sedlo směrem k Šumperku a přes Videlské sedlo směrem k Vrbnu pod Pradědem a Bruntálu. Úsek XIV Domašov tvořil důležitou součást hlavního obranného postavení čs.armády v Jeseníkách, obrana úseku byla svěřena jednotkám frývaldovského hraničářského praporu 7. Na snímku z podzimu roku 1938 prvosledový objekt lehkého opevnění vz. 37 s ozn. XIV/22/A-140Z, vystavěný ve druhé polovině listopadu roku 1937 olomouckou firmou „Ing. Julius Schmalz“.
Na obranném perimetru (v předpolí) v údolí řeky Bělé zmíněná firma instalovala linii těžkých protitankových překážek, sestávajících z jedné řady ocelových rozsocháčů (tři do kříže spojené válcované úhelníky 140x140x13 mm s délkou 2 100 mm a hmotností 200 kg). Na pravém křídle objektu v pozadí zřetelná silueta kostela sv. Tomáše. (Zdroj: foto z německé propagandistické brožury „Freiwaldau 1938“).

Příslušníci frývaldovského čs. hraničářského praporu 7 počali vyklízet kasárenské objekty a již 3. října vojáci nastoupili cestu do moravského vnitrozemí za nově stanovenou demarkační čáru. O dva dny následně byly předány hraničářské kasárny. Po ústupových peripetiích byl vojenský útvar frývaldovských hraničářů od 13. října 1938 dislokován v Olešnici a následně 6. prosince téhož roku převelen do Velkého Meziříčí. Zde jej zastihly události 15. března 1939, znamenající zánik „druhé“ Česko-Slovenské republiky.

Dostupné písemné zdroje uvádí odlišné číselné označení formace okupačních jednotek německého wehrmachtu, jenž obsadily objekty opuštěných hraničářských kasáren na jihozápadním okraji městské zástavby Frývaldova: a) v listopadu 1938 zde byl dislokován doplňovací prapor č. 28 z Opolí v počtu 600 mužů;

Dobová fotografie pravděpod. z 6. října 1938 – vlevo předseda „vzbouřenecké“ samosprávy se sídlem v Javorníku Walter Jaroschek, vpravo velitel IV. záborového pásma generálplukovník Gerd von Rundstedt (1875 – 1953). Svou velmi úspěšnou vojenskou kariéru nastoupil již na konci 19. století. Během první světové války byl vojenským poradcem turecké armády. Po válce byl od roku 1919 až do roku 1935 ve službách německé říšské obrany – Reichswehru. V roce 1938 však odešel do výslužby, neboť se cítil uražen falešným obviněním z homosexuality. Do aktivní služby se vrátil až v září 1939, kdy velel úspěšně skupině armád Jih při útoku na Polsko. Po úspěšném dobytí Polska v následujícím roce podpořil Mansteinův plán Fall Gelb na dobytí a porážku Francie. V r. 1940 získal hodnost polního maršála (velitel skupiny armád Jih při operaci Barbarossa). Od počátku důrazně odmítal Hitlerův plán rozpracovat ofenzívu do nitra Sovětského svazu v průběhu následujícího zimního období. Často oponoval Hitlerovi, za což byl poslán do výslužby. V březnu 1942 byl povolán opět do služby a velel německé obraně na západě; mj vedl budování Atlantického valu. (Zdroj: foto z německé propagandistické brožury „Freiwaldau 1938“).

b) v říjnu 1938 Frývaldov okupovaly jednotky 8. pěší divize wehrmachtu, z nichž zde zůstal náhradní prapor pěšího pluku 38. Později byl přemístěn do Kladska, přeměněn na II. prapor pěšího pluku 452 a začleněn do 252. pěší divize. V srpnu následujícího roku se ve městě na krátkou dobu objevil pěší pluk 183 ze sestavy 62. pěší divize a od dubna 1943 do března 1944 zde sídlila poddůstojnická škola pěchoty.

(Použitý literární zdroj: Domů do Říše! Mgr. Jana Hradilová, SOkA Jeseník, rok 2008).