S letištěm ve Šternberku je to skutečně problém. Není už moc pamětníků fotografií a informací už vůbec ne.
Fungovalo velice krátce na přelomu 40 a 50 let. Byla to jen travnatá přistávací a vzletová plocha bez jakékoli infrastruktury, jen s malou boudou na nejnutnější věci. Sloužilo k výcviku jako pobočka letiště v Olomouci Holicích.
Dle pamětníka a leteckého historika Zdeňka Titze z Olomouce, který výcvik ve Šternberku absolvoval to fungovalo tak, že z Holice přiletěl cvičný Piper, případně Storch s kluzákem, a po výcviku se opět vracel do Holice. Výcvik nebyl dokončen, neboť letiště bylo velmi brzy zrušeno po propuštění nestora pilotního výcviku pana Klusala (šéf instruktor 1000 pilotů republice před válkou), který byl mimo jiné i instruktorem pana Valouška. Tomu odpovídají i letecké snímky z roku 1954, kdy už bylo zrušeno, ale je z něj patrná stopa přistávací dráhy ve tvaru X s boudou při pravém okraji.
Byla zde i přípravná letecká škola (VÚ 5477 či VÚ 1545) (od jara 1946 do 1950) v dnešní 3.ZŠ ve Šternberku.
Historie létání ve Šterberku by nebyla úplná kdyby se nezmínila i starší místní historie. Před válkou, ale i během války tu Němci letiště neměli, ale kluzáky údajně startovali tažným, gumovým lanem na „lidský pohon“ někde v okolí dnešního Aleše. Jsou tam ideální podmínky ke startu, táhlý kopec padající na sever ve směru na Šternberk ve směru nejčastějších větrů. Používali větroně značky SG 38 „Shulgleister“
Byly startované pomocí gumového lana tzv. gumicuku. Letečtí adepti a pozdější i letecká esa začínala na těchto školních kluzácích. Kluzák se ve výchozí pozici přivázal ke kůlu nebo ho drželi další adepti. Gumové lano se protálo hákem v kluzáku. Jehož obou konců se chopili další pomocníci, kteří se na povel rozběhli a začali lano napínat. V příhodný okamžik byl kluzák uvolněn. Lano ho pak táhlo spolu s pomocníky a vzrůstajícím vztlakem vzlétlo. První lety probíhaly na rovince posléze z kopce a pokud adept si už letoun osahal používal se naviják pro delší lety.
| Většinu letišť resp. výcvik převzala po okupaci pravděpodobně NSFK (Nationalsozialistischen Fliegerkorps) – polovojenská organizace školící mládež na piloty, navigátory, parašutisty a další letecký personál. Tato organizace byla zázemím a zdrojem kádru budoucí Luftwaffe. Svou strukturou a organizaci byla stejně jako NSKK (Nacionálněsocialistický motorový sbor) vzorována na SA. Jak probíhaly zkoušky a co musel adept zvládnout je rozepsáno zde. Po válce zůstalo mnoho těchto kluzáků v německých školících střediscích ( Raná, Medlánky, Žacléř atd.), které rády začlenily do svých stavů nově vzniklé aerokluby. Ale protože hlad po nových strojích byl velký, byla v roce 1946 znovu obnovena výroba tohoto leteckého nezmaru. V Leteckotechnické výrobní společnosti v Letňanech byla vyrobena 100 kusová série pod typovým označením Šk-38 Komár. |
děkuji: Aleši Horákovi, Zdeňkovi Kotrlovi
Historie letišť ve Šternberku by nebyla uplná kdyby jsme se nezmínili o zatím poslední možnosti.
Koncem sedmdesátých let se začalo uvažovat o letišti primárně určené pro zemědělské stroje ale i s možností přistání strojů typu Turbolet.
V rozmezí let 1978- 83 se mělo vystavět: hangár a mycí box, dílny a sklady, administrativní a ubytovací objekt, kotelna, garáže, požární stanice s financemi bylo počítáno také na zpevnění plochy/ před hangárem, skladem, přístupový pruhem, parkovištěm, příjezdovou komunikací a chodníky. Letištní pás v kursu 16-34 o rozměrech 1100m x 300m travnaté plochy. Provoz letiště by zajišťovalo na 28 pracovníků.
| Patronem výstavby letiště Ol-Šternberk byl dle dokumentů: Doc. Dr. Zdeněk Šmoldas CSc, profesor Vysoké školy politické ÚV-Praha. ( nar.1924, historik českého dělnického hnutí, autor publikací o dějinách československého letectví? ) Vláda schválila v závěru roku 1977 síť výstavby letišť vč. letiště Olomouc- Šternberk, jako střediskové letiště pro Sm. kraj / v souladu s úz. plánem pro rajon Haná. Zahájení bylo naplánováno na příští pětiletku. |
Byl proveden výběr staveniště – Šternberk v lokalitě pod nádražím i vydán územní příslib k vybudování letiště. Je zpracovaná studie s předběžným rozpočtem 20mil. Kčs. Letiště mělo být jak pro zemědělské účely tak pro civilní letectví, Turbolet pro 50 lidí, aerotaxi až pro pravidelné linky a pro účely Svazarmu.
Na spolufinancování se měly podílet Svazarm 8 mil. Kčs, Dopravní letectví- 5 mil. podíl na ACHP -4mil. Další zájem měla Sigma Olomouc a Dopravní stavby Olomouc.
Nevím kde se stala chyba, co se soudruhům zhatilo, ale s pracemi se nezačalo. Nenašel jsem ani přesně lokalitu kde se mělo stavět. Na mapě to vypadá až někde u Babic (což odpovídá směru jihozápad, ale ne v textu uváděné „pod nádražím“.
Napsat komentář