autor: Pavel Cajthaml
Jezdím do Krkonoš už nějaký pátek většinou do Janských lázní, až tento rok jsem projel také podkrkonoší. A člověk se nestačí divit co tam všechno nenajde stačí přejet o jeden kopec navíc.
Dnes jen zarostlé lesní chodníky a staré sudetské domy, připomínají to co zbylo z Lázní Fořt (dříve také Lesní Lázně nebo německy Forstbad) v Rudníku nedaleko Vrchlabí. Přitom místo se díky zázračnému prameni a panenské okolní přírodě těšilo velké oblibě. Věhlasné lázně ale bohužel zanikly nejen kvůli stavbě chemičky.
Právě zázračný pramen inspiroval místní k založení lázní. Zmíněná kaple byla zpočátku hlavním centrem společenského dění a každou sobotu v ní místní duchovní sloužili mši. „V roce 1912 byla kompletně zrekonstruována, ale dnes už na místě nestojí. Po zániku lázní nebyla udržována a v roce 1985 ji nechali zbourat,“ upřesnil historik a ředitel Státního okresního archivu v Trutnově Roman Reil.
Vzorem byla luxusní alpská střediska
První lázeňské zařízení ve Fořtu vzniklo kolem roku 1760. Éra největší slávy ale začala až v 19. století, když je vlastnil Karel Berger z Bergenthalu. V místě starých zástaveb vznikly krásné nové budovy. V roce 1880 majitel vystavěl moderní lázeňskou budovu, vedle ní vyrostly lesovna, dům U Kaple a lesní zámeček. Nechal vybudovat také kolonádu, síť lesních vycházkových cest a upravil parky. „Lázně Fořt se v té době staly vyhledávaným letoviskem zámožnějších klientů,“ připomíná Roman Reil.
Další rozmach nejmladších krkonošských lázní nastal po roce 1886, kdy je Berger prodal továrníkovi Franzi Klugemu. Ten nechal po vzoru rakouských a švýcarských alpských středisek v lázních postavit novou vilu, opravit kapli a rozšířit hlavní lázeňskou budovu.
Lázeňská sezona ve Fořtu začínala zpravidla v polovině května a končila v listopadu. Během jednoho období sem zavítalo až tři sta hostů ročně. Denně přicestovaly do nedalekého Hostinného čtyři vlaky od Prahy a čtyři od Trutnova. Z nádraží se hosté do nitra lázní nechávali dovézt kočáry taženými koňským dvojspřežím. „Celkem bylo v lázeňských domech a vilách 80 pokojů. Mezi nejokázalejší domy patřila Marienvilla. Měla 27 pokojů a byl z ní krásný výhled na hory,“ zdůraznil historik Pavel Zahradník.
Do Fořtu jezdili na léčení pacienti se všemi typy onemocnění
Léčebný pramen měl teplotu pouhých osm až deset stupňů a voda se musela pro léčebné procesy ohřívat. Kromě medicínských koupelí se k léčbě využívaly také hydroterapie či elektroterapie. Součástí byly výlety, procházky a vyjížďky kočárem do okolí. K pitné kúře se používala i voda ze zázračné studánky.
V této minigalerii je vlastně rozkouskovaná horní fotka. Z toho vysokého domu je dnes nepoužívaný kulturní dům.
„V lázních se léčila onemocnění dýchacích cest, revmatismus, dna a nervové nemoci. Na rekonvalescenci ale do Fořtu jezdili lidé se všemi typy onemocnění,“ připomíná Reil. Cena za lázeňskou proceduru se pohybovala od 50 do 60 korun za týden.
Zánik lázní Fořt
Lázně Fořt se však jako lázeňské letovisko nikdy příliš neprosadilo. V 19. století se sem sice v sezoně sjíždělo kolem dvou set lázeňských hostů, ale od počátku 20. století se již lázně nerozvíjely. V provozu však zůstaly až do 30. let 20. století. Klíčovou ránu zasadil lázním v roce 1921 chemický průmysl, když zde byla zřízena továrna na výrobu umělého hedvábí (První český chemický závod na výrobu umělého hedvábí), jejíž exhalace poškodily nejen ovzduší jako takové, ale i image panensky čistého místa. Malým lázním v Podkrkonoší neprospěla ani rychle rostoucí konkurence v podobě nedalekých krkonošských horských středisek Špindlerův Mlýn a Janské Lázně.
Barevné fotografie jsou takové narychlo dělané – příště budou lepší.
Její provoz znehodnotil místní ovzduší sirovodíkem, sirouhlíkem a dalšími chemikáliemi. „Lázeňské budovy byly přestavěny na byty pro zaměstnance chemičky. Park zarostl, ale minerální pramen zůstal zachován,“ poukazuje Zahradník.
Během druhé světové války se z lázeňských budov staly ubytovny pro dělníky. Krátce po válce areál sloužil jako sběrný odsunový tábor a ubytovna pro osiřelé děti. Poté opět začaly sloužit jako dělnická ubytovna pro zaměstnance právě blízkého chemického provozu. Po druhé světové válce tedy nebyl provoz lázní obnoven, a budovy proto začaly postupně chátrat, až některé z nich zcela zanikly. Nejprve zmizela dřevěná kolonáda a v 80. letech 20. století i nejcennější stavba lázeňského komplexu: dokonce památkově chráněná kaple Narození Panny Marie. „Několik lázeňských budov na místě ale zůstalo. Dodnes je patrné, že ve Fořtu kdysi byly lázně,“ dodává Roman Reil.
V roce 1993 se objevila zpráva, že o obnovu lázní usilovalo hned několik společností. Nejvážnějším zájemcem byla společnost Ambra, která měla zájem o všech sedm původních budov. V nich mělo dojít k obnovení lázeňského provozu. Zároveň však mělo dojít k výstavbě nových budov včetně bazénu. Plánováno bylo i využití alternativního léčitelství
Franz Kluge nechal vybudovat největší stavbu v areálu – vilu Marie s dvojicí věží. Rozšířil i léčebnou budovu a opravil kapli.
zdroj: https://www.noveregiony.cz/, wikipedia
Zdroj fotografií: Krkonošské muzeum Vrchlabí
redakčně upraveno
Napsat komentář