Dobrý den,
obracíme se na Vás tímto e-mailem v záležitosti stížnosti na průběh zájezdu „Benátky s návštěvou ostrova Muráno a s koupáním na ostrově Lido“ konaném v termínu 14.7. – 16.7.2017. Abychom nezačali ihned v negativním duchu, musíme pochválit řidiče autobusu od přepravní společnosti: Alexandr Coufalík, který byl velice ochotný a i styl jízdy byl vysoce profesionální a bezpečný. Tím ovšem slova chvály končí.
Co se týká průběhu zájezdu, byli jsme hluboce zklamáni z přístupu paní delegátky. Její chování ke klientům a podávání informací bylo poněkud zmatečné. Co se týče zodpovědnosti za klienty, ta nebyla žádná. Už při prvotním setkání, kdy jen neochotně odpovídala na dotazy klientů, kteří byli vyvedení z míry skutečností, že přijel jiný autobus, než byl uveden v pokynech k odjezdu pro účastníky zájezdu, působila značně nervózním a nepříjemným dojmem. Také vysvětlení, že pokud se najdeme na seznamu, tak je to právě náš autobus, nikoho z nás, před zahájením hodně dlouhé cesty, zrovna neuklidnilo. To, že dle zasedacího pořádku, který je cestující povinen dodržovat, jak je uvedeno v zaslaných pokynech, dítě neposadí k matce, to jsme si vyřešili sami, protože paní delegátka nebyla ochotná se tímto politováníhodným nedopatřením vůbec zabývat.
Jak již název zakoupeného zájezdu napovídá „Benátky s návštěvou ostrova Muráno a s koupáním na ostrově Lido“, bylo koupání v moři, hlavně pro rodiny s dětmi, které se na tento zážitek nejvíce těšily, hlavním bodem zájezdu. To, že nebyl ze strany paní delegátky absolutně dodržen program zájezdu, by člověk v situaci, kdy nastanou potíže, které delegát vysvětlí, pochopil. Ale že se paní delegátka prostě rozhodne, že žádné koupání nebude a program uspořádá naprosto nelogicky a hlavně na úkor pohodlí klientů, kteří si zájezd zaplatili, to už jde jen těžko přehlédnout.
Dle zaslaných pokynů měl program začínat po příjezdu do přístavu Punta Sabbioni, a to v ranních hodinách návštěvou Benátek, po obědě půl dne volný program na ostrově Lido (kde se všichni zchladí u moře a načerpají energii) a večer návštěva sklárny na ostrově Muráno. Logické a naprosto jasné. Jak Vám potvrdí zkušení cestovatelé, Benátky jakožto město je nejlepší navštívit v ranních až dopoledních hodinách nebo večer, kdy město není ještě (nebo už) tak rozpálené. Rozhodně ne v poledne a v největším vedru, kdy město sálá horkem. Paní delegátka si zřejmě představovala, že s dětmi budeme v tomto horku chodit až do půl osmé večer. Když se jedna z klientek ze Slovenska ozvala a postupně se přidávali i další spolucestující včetně nás, že to takto nebylo v plánu zájezdu, paní delegátka nepříjemně odsekla, ať se uklidní, že jí těch 7,50 € za cestu lodí zpátky do přístavu Punta Sabbioni vrátí a může jít k moři přímou cestou a to dle jejich v tu chvíli nepochopitelných pokynů buď vlevo anebo vpravo. Ovšem odkud? To už byl takový malý nepodstatný a hlavně nezodpovězený detail.
Tady ovšem o 7,50 € vůbec nešlo, šlo o zážitek ze zájezdu, který jsme si vybrali i právě pro to koupání, což měla být hlavně pro děti, ale jistě i pro nás dospělé, odměna po náročně stráveném dopoledni a poledni. Říkat nám, ať se laskavě uklidníme, že o nic nejde, je jako mávat býkovi rudým hadrem před očima. Paní delegátka byla velice překvapena, když jsme se rozhodli strávit odpoledne po svém a opustit její nesouvislý (a místy zmatený výklad památek) a odebrat se po vlastní trase po Benátkách a následně s dětmi zamířit na pláž. Pravdou je, že nám alespoň zjistila čas odjezdu lodi na Punta Sabbioni (protože Lido vzhledem k dopravě a k vrácení se k autobusu, který parkoval na Punta Sabbioni, všichni vzdali), ovšem řekla, že máme jít na kotviště svatý Zachariáš – to, že takových je tam šest a všechny se jmenují stejně, na to už nás jaksi zapomněla upozornit a nás to vzhledem k její nezodpovědnosti už nemohlo ani překvapit.
Nicméně, jsme ještě měli tu trpělivost s ní ty největší památky absolvovat, což netrvalo dlouho, jelikož nám, než jsme vůbec stačili dojít na náměstí Sv. Marca, opět záhy zmizela. Že by ji při jejích drobných rozměrech napadlo, že v davu není vidět, to už bychom prostě očekávali moc. Výklad probíhal ve stylu tiché pošty, jen s tím rozdílem, že kdo snad něco pochytil, nebyl schopný to přenést dál. Kdo se nestačil natlačit do její blízkosti anebo neměl dva metry, aby se pokusil odezírat ze rtů, měl prostě smůlu. V tuto chvíli jsme pochopili, proč nám část svého výkladu o Benátkách přednášela již předešlý večer v autobuse, kdy byli ovšem všichni už načatí ke spánku. Paní delegátce zřejmě přišel tento čas jako ten nejvhodnější, což mohl ocenit snad jedině řidič autobusu, kterému by mikrospánek během poslechu opravdu nehrozil. Nejvíce nás překvapilo, že si prostě neuvědomovala, že je tu s ostatními lidmi, kteří na ni spoléhají. Když jsme se večer ptali ostatních klientů, jestli s ní absolvovali prohlídku, všichni odpovídali stejně a to, že ne, protože se jim ztratila. A to byl ten problém, přednesla si pár vět a mazala rychle dál. Nestíháte fotit, nebo se dokonce na něco zeptat? Máte smůlu! Kdo uteče, vyhraje! S takovým přístupem jsme se ze strany delegáta ještě nikdy nesetkali, pomalu to vypadalo, že jsme jí na obtíž. Takže jsme stejně neměli šanci ji najít, vzdali jsme to a podle zakoupené mapky (ofocený list papíru za 20Kč!) šli prostě po vlastní trase. Nakonec jsme si prohlédli památky, prošli obchůdky, nakoupili suvenýry a vrátili se do přístavu na loď na Punta Sabbioni, kde jsme pěšky hezkou procházkou došli na krásnou pláž. Nejen děti, ale i dospělí se příjemně v moři zchladili a odpočinuli si před náročnou cestou domů. Podotýkám, že jsme byli u autobusu mezi prvními a pan řidič nám ještě ochotně nabídl k večeři párky s chlebem. Milá paní delegátka dorazila až kolem půl deváté a ještě měla řeči, jak nám vlastně zrušením koupání ušetřila čas. Jedním slovem výsměch!
Při cestě domů se paní delegátka nezapomněla pochválit, jak to vlastně celé skvěle zařídila a vymyslela. Jak podotkla, ještě těm chudákům, a nebo rovnou můžeme napsat vyznavačům adrenalinu, co s ní zůstali, ušetřila peníze, protože nenavštívili ani jednu památku (myšleno vstupné dovnitř). To je opravdu „chválihodné“ na poznávacím zájezdu. A těch jejích slavných 7,50€, co nám vrátí, abychom byli v klidu? Natřikrát jsme ji museli žádat. Napřed odsekla, že nemá drobné. Což nás přeci nemusí zajímat, měla dost času si rozměnit, navíc na přepravu lodí po nás chtěla přesnou částku od každého, takže drobných měla mít dost. Pak slíbí, že věc dořeší při zastávce na benzínce, což v jejím podání znamená, že první vystřelí z autobusu, aby byla první na toaletě, a pak si jde s úsměvem koupit kafíčko. Výsledek? Stačila nás ještě zdrbat, že nám to trvá. Ono 70 lidí ve frontě na záchod není sranda. Hlavně, když zakázala WC v autobuse, pouze pro opravdu akutní případy, přičemž vůbec netušíme, co to v jejím případě znamená. Samozřejmě, že nevyřídila nic. Nakonec, když viděla naše v tu chvíli už znechucené obličeje, tak se rozhodla situaci řešit tím, že vyhlásila během jízdy, že ti, co chtějí vyúčtování za loď, mají po jednom začít chodit k ní, a to s drobnými sebou. Podotýkáme, že mohlo být tak po desáté večer, kdy si opět všichni po dlouhém dni chtěli odpočinout a alespoň na nějakou chvíli zamhouřit oči. Nehledě na to, že v autobuse byla tma a brýle na noční vidění nebyly součástí naší výbavy.
Poslední kapkou bylo probuzení ráno, kdy všem do mikrofonu oznámila, že se nacházíme na území Slovenské republiky, a za okamžik zastavíme u Vídně. Zřejmě Slováci obsadili, po dobu naší nepřítomnosti, Rakousko, o to víc je to úsměvné, protože v autobuse se nacházeli i klienti ze Slovenska, kteří se museli jistě divit, jak se po dobu jejich absence Slovenská republika rozrostla a jak to mají tím pádem blíž do Itálie. Že by další poznávací zájezd od společnosti CK Metal? To už se člověk musel jenom smát, a jak podotknul mladík sedící vedle nás přes uličku: „ Ani na závěr nezklamala!“ A s tímhle člověkem jsme absolvovali naši dovolenou. Jak by mohla jedna jediná neschopná osoba dokázat člověku zkazit dojem ze zájezdu nebýt našeho vlastního programu? Jistě nás budete přesvědčovat, jak jsou Vaši delegáti proškolení a profesionální a my Vám budeme trošku věřit, protože jsme měli možnost sledovat paní delegátku z druhého autobusu z Prahy. Ta měla umělou slunečnici, aby ji bylo v davu dobře vidět, měla silný hlas a celkově se klientům věnovala, o to víc bylo do očí bijící chování naší delegátky.
Člověka to mrzí, protože v dnešní době si společnosti velice zakládají na servisu svým klientům. Nicméně hodně bychom se rozmýšleli, jestli pojedeme s Vaší cestovní kanceláří na další zájezd. Představa, že absolvujeme další cestu s touto osobou, nás upřímně děsí.
Omlouváme se za tak dlouhý text, ale člověku to prostě nedá a musí ze sebe veškeré emoce nějakým způsobem dostat. A zřejmě, podle reakcí ostatních, co s námi tento „poznávací“ zájezd absolvovali, nebudeme jediní, kdo si bude stěžovat. Jistě, ne každý bude mít čas a chuť psát takovou hromadu slov, ale především ti, co si zaplatili koupání na ostrově Lido, nebudou mít kladné hodnocení. Jediné, co můžeme potvrdit, je to, že tohle byl pro nás opravdu nezapomenutelný zážitek, který jen tak něco nepředčí.
Přesto přejeme závěrem Vaší společnosti více spokojených klientů a méně stížností.
Katka a Lucka
Napsat komentář