Štítek Šternberk
Zde několika zvědavým klukům, z domů v areálu „starého cukrovaru“, s nimiž se skamarádili (patřil k nim i autor citovaného článku, tehdy mu nebylo ani 13 let), si vyprávěli hlavně o letadlech používaných ve válce, ale také o poměrech v zajateckém táboře. Nestěžovali si. Vařila jim česká kuchařka, ve volném čase měli možnost sportovat (hráli fotbal, uspořádali turnaj v boxu). Chlapcům ukázali i fotografie. Hovořili s nimi německy, neboť němčině se naučili v zajetí a také hoši měli za protektorátu od první třídy šest hodin němčiny týdně…
Mojmír šel opatrně a zpovzdálí ke skále a jako by náhodou se dostal na Stropkovu skálu a tam se s nimi dal velmi opatrně do řeči. Z počátku myslel, že jsou to nějací provokatéři, kterých v té době bylo dost. Poněvadž navštěvoval měšťanskou školu v Konici, znal obstojně němčinu a pomocí ní se s nimi domluvil. Dověděl se, že jsou to angličtí důstojníci, kteří byli zajati při obsazení Kréty ve Středozemním moři. Byli umístěni v zajateckém táboře ve Šternberku.
V roce 1964 se slavilo 20. výročí SNP za účasti hlavního představitele SSSR Nikity S. Chruščova. S ním přijelo i množství generálů, kteří za války bojovali na Slovensku. Mezi nimi byl i gen. Krasovskij, pod něj právě spadal už výše zmiňovaný 1. samostatný stíhací pluk, a ten se velmi divil, že na oslavách nikdo z nich není. A dal to dosti hlasitě najevo.
Když 1. března časně ráno se unavený a vyčerpaný objeví u domovních dveří, matka ho udiveně vítá slovy: „My jsme si mysleli, že jste uletěli.“ Tato věta mu leží na mysli i následující dny, kdy si musí najít práci. Tu najde v solných mlý-
nech v Olomouci, kdy se vrací domů s „rozežranýma „rukama a botami od soli. To mu však tak nevadí jako život v porobené republice a německá rozpínavost. A tak se svým přítelem a poválečným švagrem Bohumilem Netopilem osnují plány, jak se dostat ven, zvláště když v zasvěcených kruzích se dovídají, že se v Polsku organizuje nějaká česká legie proti Němcům.
Osobnost Jana II. obnovitele hradu Potomci Františka Josefa I., Alois I. a Jan I., se koncentrovali na zušlechťování krajinného prostoru Lednicko-valtického areálu a šternberským hradním palácem prostupovala dál degradace živená netečností vládnoucích lichtenštejnských knížat. 1850 dokonce vrchnostenský pokladní informuje vídeňské… Pokračovat ve čtení →
První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1269. Ovšem pravost tohoto dokumentu, hlásícího se do 13. století, do doby Alberta I., syna Zdeslava ze Šternberka, je jistou částí odborné obce zpochybňována. Tradičně však můžeme letopočet 1269 považovat za počáteční písemný doklad o šternberském hradu. To, co bylo předtím, přináleží spíše do sféry domněnek, spekulací a mýtů.
Vzpomínky nejen na osvobození Šternberka Hildegard Sedlářová, rodným příjmením Luxová, se narodila v roce 1926 v osadě Světlov (něm. Lichtenthal), který byl přímou součástí města Šternberk. Oba její rodiče byli německé národnosti. Za války její matka Anna zachránila život… Pokračovat ve čtení →
Tohoto pána by jste asi nechtěli mít v rodině, byl to ve stáří nerudný, pedantský a nesmlouvavý stařík. Ale divíte se mu? Zažil toho tolik a tolikrát mohl přijít o život. Osvobodil naši vlast přežil jak Duklu tak poslední operaci… Pokračovat ve čtení →
Vladimír Horák se narodil 6. 1. 1918 (dle gregoriánského kalendáře), 24. 12. 1917 (dle ruského juliánského, církevního kalendáře), v Rusku ve vesnici Zamarovskovsko (Velká/Malá Zemorozovka?), oblast Uralská, okruh Tjumenský, okres Tobolsk, jako Vladimír Belov Janu Horákovi, nar. 10. 1. 1889,… Pokračovat ve čtení →
23. března je nádherný jarní den. Na letišti panuje čilý ruch. Bostony sovětského bombardovacího pluku létají na Ostravsko. Na adresu Těch, kteří přijeli z Anglie, se vyjádřil plukovník Budín rtm. Ivaničovi takto: „Vy, co jste odtamtud přijeli, nám tu překážíte…. Pokračovat ve čtení →