Vzpomínám na dědu Inocenta Solaře, který vyrazil z Bystřice hledat hospodu, kde by se dalo pracovat a žít.Vzal to napřed přes Samotišky, kde byla hospoda poblíž dnešního kruháče.
Tam to asi neklaplo, a tak se dostal až nad Vésku k Dolní boudě. S majitelem p Čihalem se dohodl. Prodali nemovitost v Bystřici. Naložil rodiče s babičkou (jí bylo tenkrát 19let) na vůz a vydali se na cestu do Sudet. Babička do konce života vzpomínala na mlhu a kopec za Véskou. Jak v těchto kulisách prochladlá na korbě vozu uviděla poprvé své budoucí bydliště – na konci světa.
Prostory byly zanedbané. Nemovitost byla za války v českých rukou, ale všude se válely doklady o tom, že tady pobývalo Hitlerjugend.
Nebyla zde elektřina ani voda – pro ni se chodilo do studánky přes cestu níž do lesa.
Jen plesnivý zdi. Musel to být pro babičku velký šok když děda řekl že tady budeme bydlet.
Byla to velká výzva pro všechny. Prarodiče se nastěhovali do vedlejšího domku, který už dneska nestojí. Praděda Němec za tři roky umřel, bojoval v první velké válce a můžete ho zahlédnout na fotce. Postupně znovu otevřeli a oživili chátrající objekt a na rozdíl od Horní boudy, která už nikdy nefungovala jako hospoda, Dolní bouda se stala posléze vyhlášeným podnikem, kde měli návštěvníci vždy dveře otevřené. Dojížděli sem zákazníci z Pohořan i z Vésky stejně tak, jako se tu zastavovali kolemjdoucí turisté a motoristé.
Vzpomínám si, že když si nedali v opilosti pozor na dvoře, chlupatý hlídač, zákeřně schovávající se v boudě, jim pokrátil kalhoty. Žilo se tady na lokále a v kuchyni. Jako malá holka jsem trávila hodně času v lese. Kamarádů moc nebylo, a tak se chodilo do lesa na houby, ovoce a byliny. To se pak doma sušilo a provonělo to celou hospodu.
Ale každá idyla jednou končí. Kolem se začínalo rozmáhat golfové hřiště, kterému se posléze odprodala louka. Maminka umřela – její pohřeb byla poslední akce, co stará hospoda zažila.
Otec – poslední majitel před rekonstrukcí – měl problémy s alkoholem, a po jedné z hádek přestal komunikovat se mnou a mojí rodinou. Před prodejem jsem chtěla jako jediná z rodiny pokračovat v pohostinské činnosti, ale otec hospodu prodal a nekomunikuje se mnou. Tím jsem přišla o spoustu věcí a z mládí mi zůstaly jen vzpomínky…
Jana Orletová 2017
Napsat komentář