autor: Bohuslav Smejkal
V prvních letech po konci druhé světové války prožívalo naše silniční motocyklové závodění nebývalý rozvoj, jak počtem závodů a závodníků, tak také úpravami strojů. Činovníci Autoklubu ČSR vyhledávali pro závodění vhodné terény v mnoha krajích. Nejinak tomu bylo i v Olomouci. Našli vhodnou trať na území Samotišek, Droždína a Bukovan, obcí pod Svatým Kopečkem, a závodu, jehož první ročník se měl konat v r. 1946 dali název „Svatokopecký okruh„.
„Svatokopecký okruh se blíží…“ – „Olomouc ve znamení Svatokopeckého okruhu…“ – „Rychlostní motocyklový závod – první toho druhu v olomouckém kraji“ – „Trať bohatá na vzrušující zatáčky a číhající nebezpečí“ – takové titulky četli v srpnu 1946 tehdejší čtenáři v olomouckém denním tisku. Tak zval olomoucký Autoklub na neděli 25. srpna 1946. Přípravy byly náročné: úprava silnic stavba tribun, instalace telefoního a rozhlasového zařízení po celé délce trati, ubytování pro závodníky a parkoviště pro jejich stroje, bezpečnostní a lékařská služba aj.
V Samotiškách bylo depo závodních strojů, ale také start a cíl závodu. Depo bylo v nádvoří tehdejší cihelny. Mnoho mladistvých zvědavců se snažilo proniknout do depa, a zde obdivovat motorky známých značek: Walter, Norton, DKW, Puch, ČZ či Jawa. Popřípadě prohodit několik slov s populárními jezdci v kožených bundách, či s opojením čichat pach benzínu a oleje. Ředitelství závodu obdrželo přihlášky od 180 jezdců z celé ČSR.
Start a cíl závodu, se stanovištěm startéra, časoměřičů, sportovních a technických komisařů byl nedaleko za samotišskou křižovatkou, za tehdejším Zástěrovým hostincem. Při cestě k Droždínu byla podřezána desítka stromů, aby zde mohly stát tribuny. Diváci, a bylo jich v onom roce 30.000, lemovali celou trať závodu, dlouhou 6579 m. Přicházeli k závodišti od Olomouce většinou po polních cestách. Parkoviště aut návštěvníků byla v Bystrovanech a v Tovéři.
Již sobota před nedělním závodem patřila tréninku všech tříd. Hlavní závod odstartoval ve 14 hodin a trval s přestávkami do 18 hodin. Zahajovali jej junioři, kteří jeli dvě až pět kol, a poté senioři, kteří trať absolvovali ve všech třídách desetkrát a ujeli téměř 66 km.
Podrobné údaje o soutěžících a docílených časech najdou zájemci v tehdejších periodikách.
Omezíme se na jména a časy vítězů jednotlivých tříd:
Junioři: do 100 ccm – 2 kola vítěz Matura, ČZ, čas 11.46.6
do 125 ccm – 3 kola – Aladan Štefanovič, Bratislava, DKW, 17.13.9
do 175 ccm – 3 kola – Miroslav Frýbort, Kyjov – Jawa, 17.09.4
do 250 ccm – 5 kol – Oldřich Novotný, Olomouc – Puch, 25.42.4
do 350 ccm – 5 kol – Karel Deutsch, Brno – BSA, 24.12.2
přes 350 ccm – Ježek, Železný Brod – BMW, 22.10.1
Senioři: do 175 ccm – 10 kol – vítěz Miroslav Černý, V čase 52.35.0
do 250 ccm – 10 kol – Ladislav Steiner, Praha – Walter special 43.05.5
do 350 ccm – 10 kol – Jindra Kostlivec, Praha – Norton 44.26.6
nad 350 ccm – 10 kol – Václav Bubeníček, Praha – DKW 500 40.16.2
Absolutním vítězem 1. ročníku závodu se stal Václav Bubeníček z Prahy na stroji DKW 500, který okruh zajel v nejlepším čase 97.992. Získal nejen cenu ve své třídě, ale také Cenu města Olomouce. Za vítězem se umístnil František Kalandra z Prostějova, Antonín Vitmar z Nové Paky a Emanuel Neuahuser z Brna. Věřilo se také Vincenci Staškovi ze Zlína, který však nedojel do cíle pro poruchu stroje.
Rozdílení cen, před tím vystavených ve výloze obchodního domu ASO, se konalo po závodě v olomouckém Slovanském domě. Současně bylo dohodnuto, že v příštím roce bude mít Svatokopecký okruh mezinárodní charakter s účastí zahraničních jezdců.
A opravdu, po roce 24.srpna 1947 – měl okruh zahraniční účast, a také dvojnásobný počet diváků – 60.000. Zahraniční jezdci se týden před tím zúčastnili mezinárodního rychlostního závodu motocyklů v Táboře, a tak pobytu v Československu využili k účasti na Svatokopeckém okruhu. Absolutním vítězem se stal Angličan Andersen na Nortonu 500 ccm v čase 59.30.9. V tomto roce se závodilo na menším okruhu 2.704 m s větším počtem kolových jízd, vypuštěna byla jízda k Bukovanům.
V politicky neklidném roce 1948 se závody nekonaly. Ale účast motocyklových závodníků za západních zemí byla zajištěna i v následujících letech – 21. srpna 1949 a 27. srpna 1950. Srpnového závodu v r. 1951 se zúčastnili jen čeští a polští závodníci a z různých důvodů se omluvili jezdci z Maďarska, NDR a Rumunska. Stejně jako v roce 1948 , taktéž v roce 1952 de závody nekonaly, Rok po té, 30. srpna 1953, se závod jel jako tzv. Olomoucký okruh s účastí převážně jezdců z Moravy.
Až v roce 1961 byly motocyklové závody na trati pod Svatým Kopečkem obnoveny, pouze však za účasti domácích jezdců. Termín konání byl posunut na září, a pořádajícími byly vždy autokluby svazarmovských organizací některého olomouckého výrobního podniku.
Pozornost diváků se vždy soustřeďovala na jezdecké umění mistrů ČSR Františka Šťastného, Gustava Havla a Bohumila Stašu.
Sláva okruhu – rychlostního závodu motocyklů – skončila posledním závodem 4.října 1964. Zájem o motoristické závodění se soustředila do jiných měst, především do Brna na Velkou cenu, popřípadě na motokros do „Přerovské rokle“. Pro pokladnu obce Samotišek byly závody přínosné odváděním finanční částky ze sportovních a zábavních pořadů. V letech, kdy došlo k jednoročnímu přerušení si kronikář obce poznamenal:… v letošním roce se závod nekonal, čímž obec byla citelně krácena na příjmech.“
zdroj: občasník Samotišek
Napsat komentář