Z deníčku hrobaře 24

autor: Gaius Servilius Vespillo

Téměř zapomenutý příběh zastřeleného hrobníka

Dnešní kapitolka bude možná trochu jiná, než jste zvyklí, nebude to mé osobní vyprávění, nýbrž jedna zaznamenaná smutná příhoda z mého hřbitova, která se opravdu udála a o kterou se s Vámi dnes podělím. Důvodem je mi i dnešní významný den, Den válečných veteránů, protože tento příběh se stal na samém sklonku druhé světové války, prakticky na úplném jejím konci. Ale to bych předbíhal…

Když jsem před několika lety obdržel klíčky od márnice a hřbitova v Brodku u Přerova a převzal tak pomyslný štafetový rýč v této obci, netušil jsem, že tento hřbitov má za sebou pro mého předchůdce smutný a tragický příběh, dnes již obecně zapomenutý a nebýt jednoho pána, bývalého ministranta, jehož rodiče byli přímí účastníci, nedověděl bych se ho ani já…

Hřbitov v Brodku je nevelký, na samém konci obce, a je to takový ten hřbitov, který je průchozí, takže je potřeba se vždycky domluvit, na kterém konci se s někým potkám, protože pojem ,,u brány“ je takový nejednoznačný.

Uprostřed hřbitova je márnice. Hezká, prostorná a nyní opravená. Ona to vlastně ale márnice není, ač se jí tak všeobecně říká. Márnička stála hned vedle jako přístěnek a byla již dávno stržená, to co dnes vidíme je hřbitovní domek, ve kterém od založení hřbitova hrobník bydlel a mimo práce s místem spojené hřbitov i hlídal. Bylo to skromné bydlení, ale zase s tichými sousedy, kteří nepomlouvají, nekradou a nezávidí.

A tak v letech čtyřicátých zde bydlel jistý starší pán, brodecký hrobník, vitální a při síle, jen už skoro hluchý. Své řemeslo vykonával od první republiky a nyní pokračoval i v protektorátu a probíhající válce.

Byl začátek května 1945 a konec války se nezadržitelně blížil. Ostrava byla osvobozena a na Moravě spojené sovětské a rumunské sbory nezadržitelně tlačily zbytky neměcké skupiny armády Mitte k Olomouci a do Čech. Když byla sedmého května osvobozena i nedaleká Olomouc, každý už věděl, že konec okupace je na dosah.

8.května 1945 byl podepsán mír a válka oficiálně skončila. V nedalekých vesnicích se již oslavovalo, na sousedním kostele v Rokytnici od dopoledních hodin vlála česká vlajka, ale Brodek u Přerova měl ještě před sebou poslední krvavou bitvu.

Již od předchozího večera a časného rána se do obce soustředily německé pěchotní oddíly, které podminovaly místní sladovnu, sokolovnu (která sloužila jako muniční sklad) a nedaleké mosty s cílem krýt stahující se jednotky od Kokor a co nejvíce zpomalit sovětský postup.

Když průzkumné oddíly hlásily, že Sověti rozestavují dělostřelectvo na polích za Brodkem od Lukové a Rokytnice, bylo rozhodnuto. Němci narychlo obsadili obranná postavení mezi prvními domy, železničním náspem a místním hřbitovem, který svými kamennými zdmi představoval ideální místo k obraně.

Na brodeckém kostele odbíjela jedna hodina, když se spustila dělostřelecká palba a první granáty začaly dopadat v těsném okolí hřbitova. Nato se objevila pěchota a obě strany spustily kulometnou palbu.

Hrobník, který až doteď odpočíval ve svém domku kvůli svému sluchu neměl ponětí, co se vlastně děje byl překvapen blízkou minometnou palbou a v poděšení vyběhl na hřbitov ze svého tichého příbytku. Neubehl však víc než několik metrů. Už tak dost podráždění Němci ho od spodní brány, možná reflexivně, možná s úmyslem střelili několika dávkami. Těžce zraněný se hrobník snažil dostat zpět dovnitř, ale nebylo nikoho, kdo by mu pomohl, a tak nakonec skonal na jednom hrobě hned vedle márnice.

Kolem čtvrté hodiny obránci pochopili, že je vše ztraceno. Další oddíly Rudé armády postupovaly druhou cestou od Císařova a ve snaze vyhnout se obklíčení přeživší vojáci Wehrmachtu kvapně Brodek opustili. Místní už jen slyšeli vzdálené výbuchy mostů přes Olešnici a Moravu, naštěstí na nálože v obci se pozapomnělo. Když kolem páté odpoledne vstupovali rudoarmějci do Brodku a kontrolovali místa, kde se urputně Němci bránili, našli i nebohého zastřeleného hrobníka, který měl tu obrovskou smůlu, že se konce války jen o pár hodin nedožil…

Dodnes, když procházíte hřbitovem a pozorně hledáte, můžete najít místa od kulek, které se zaryly do starých hrobů jako připomínka této nešťastné události. A vždy, když otočím klíčkem v zámku tohoto malého hrobnického domečku uprostřed hřbitova abych si vzal rýč nebo se jen schoval před nepřízní počasí, vzpomenu na tohoto pána, který zde svůj osud takto tragicky završil.