autor: Gaius Servilius Vespillo
Duté rány a bouchání z hrobu – nadpřirozeno?
Omlouvám se, že zase ruším a chytračím, ale dnes jsem četl jeden článek a dotaz na Emiminu nebo jaký to byl web, ke kterému bych rád něco řekl. Ti z vás, kteří se zabývají duchařinou nebo záhadami to určitě dobře znají. Jdete po liduprázdném hřbitově, nikde nikdo, ani větévka se nepohne a najednou uslyšíte z hlíny ťukání, škrábání či podobný zvuk… ,,Klep klep, buch, buch, buch „ … leknete se, hledáte, odkud to může být, a zase klepání!
Pak se dočtete možná o důsledných mechanismech, které se zabudovávaly do hrobů a rakví s cílem zvonit a upozornit, pokud by někoho pohřbili snad za živa. Já vám teď to tajemství objasním. Omlouvám se, pokud tím někomu zbořím iluze, ale není na tom nic nadpřirozeného a záhadného. Za vše může rakev, praskající pod tíhou zeminy! Je to zajímavé, ale je to tak. Nejde říci, kdy rakev praskne, někdy hned, jindy za měsíc, dva, několik let… Ale jak se nyní rakve šroubují s víkem, mají schopnost celkem vydržet. A v případě, že zrovna v ten daný moment tlak hlíny dosáhne vrcholu, desky začnou rozestupovat a sesedat, a věřte nevěřte, opravdu to zní jako klepání někde z hloubky hrobu! Jde to zaměnit, sám jsem to už několikrát slyšel, a věřím tomu, že neznalého to může polekat.
Ale jak říkám, nic záhadného na tom není, jen příroda. 
Díky za pozornost
Napsat komentář