autor: Gaius Servilius Vespillo

Personifikace smrti a její vývoj aneb od veselé mrtvoly ke kmotričce s kosou

Opět zdravím.

Tak :), jak vám přiblížit poutavě a zajímavě ve zkratce něco, o čem jsou mnohastránkové knížky:) Říkal jsem si, že ke hřbitovu a smrti patří smrtka, známá z literatury, básní nebo pohádek. Nicméně i tato paní s kosou si prošla dlouhým vývojem. A je to vůbec paní smrt nebo pan smrťák? Možné je asi obojí, historicky to záleželo na tom, jakého rodu je smrt v daném jazyce. Zatímco germánské země mají smrt rodu mužského, u nás je smrt ta a proto je asi přesnější hovořit o postavě smrti v ženském rodu. (Aspoň že smrt je genderově vyvážená -to je teď v EU hlavní a moderní.

Výřez z bazilejského tance smrti. Tady smrťák hudebník

Ačkoliv je s lidmi smrt od počátku, její zosobnění se objevuje až celkem pozdě. Smrt tu jaksi byla, stejně jako nemoci, porod, a odchod člověka je v rukou bohů. Až v antickém Řecku a později v Římě se nám začínají na mozaikách objevovat veselé kostry, většinou hodující s vínem v ruce a slavným nápisem Carpe Diem – užívej dne. Tady se ještě nejedná o smrtku, jak ji vnímáme dnes, spíš je to takové memento, aby si člověk dopřál a radoval se, dokud to jde. Ještě ani s příchodem křesťanství ji neznáme. Prvotní křesťané se na smrt těšili a vnímali ji jako ukončení pouti na tomto světě a příchod ke Kristu. A možná by to takhle bylo i nadále… nebýt toho že ve středověku přišel mor!

Tanec smrti z Lübecku

Ve 14.století začala v Evropě řádit černá smrt a dokázala otočit společnost vzhůru nohama! Města byla vylidněná, celé oblasti vymíraly a mrtvé už ani neměl kdo pohřbívat. Těla se začala hromadit v ulicích a když už bylo zle, pouze se házely přes hradby. Společnost byla otřesena, církevní autorita včetně papežské taky, a začal se hledat viník toho všeho. Tak začaly křesťanské pogromy na Židy, cizince, a taky byly na příkaz církve hromadně křesťany zabíjeny kočky, jediná zvířata, které v boji s morem opravdu pomáhala. Ale situace byla jen horší. A za téhle doby se nám poprvé z mlhy dějin vynořuje Smrt.

Zde už barokní mors secca

První takové známé zobrazení smrti pochází ze hřbitova v Pise z poloviny čtrnáctého století. Smrt je tam jako žena v rubáši s netopýřími křídly a kosou, co likviduje vše živé, doprovázena mrtvými jezdci s rakvemi a mrtvolami v různém stádiu rozkladu. Od tohoto okamžiku smrt začala pronikat do umění a dávala o sobě vědět- jsem ta, kdo vyhraje, kdo nakonec vás všechny zničí! Krále, papeže, rytíře, měšťana, chudáka, ba i dítě od prsu!

Tanec smrti z Basileje

Na konci 14. století se začíná objevovat to, co známe jako tance smrti (Totentanz, danse macabre). Smrt ( smrťáci – mrtvoly) si zde berou živé do tance, symbolicky představující smrt. A náramně se u toho baví. Většinou se u toho veselí, hrají na hudební nástroje, jezdí na ponících, zpívají nebo osahávají dvorní dámy. Tady ještě smrt vypadá jinak. Většinou je to mrtvola i s masem, v nejrůznějším stádiu rozkladu, v rubáši a nějakým tím zvířátkem ve střevech či lebce. Opravdu zde byl cíl vzbudit odpor a strach. Ještě vyšším mementem pro lidstvo byly takzvané ,,triumfy smrti“ , obrazy, kde lidstvo definitivně prohrává svůj boj a smrt, popřípadě tyhle živé mrtvoly likvidují vše živé v cestě. Asi nejlepším takovým obrazem je Triumf Smrti od P. Breughela z roku 1562, na ten se dá koukat neustále. Potom jsem viděl podobný obraz, kdy smrt s kuší jede na válečném voze a drtí lidi pod koly, ale nemůžu si vzpomenout od koho byl.

Hans Holbein, tanec smrti, zde bere malé dítě od rodiny

Tyhle tance smrti se objevovaly jako ústřední motiv na mnoha hřbitovech, kostelích a ve špitálech. Do dnešní doby se jich bohužel mnoho nedochovalo. V České republice máme jen tři. Jeden je v Kuksu, druhý v Praze (loretánská krypta -neveřejný) a třetí v Kryštofově údolí v Čechách.

2400 let staré antické Carpe Diem. Moje oblíbená smrtka na podušce s rukou za hlavou, popíjející víno:) prostě siesta.

Po tomhle období přišla renesance a baroko – zde už se pomalu od motivů tance smrti upouštělo a nastoupil motiv staronový, tzv. Memento Mori- pamatuj na smrt. Smrt zde měla připomínat pomíjivost člověka a také to, aby si dal své pozemské věci do pořádku dřív, než bude pozdě. A zde už se objevuje smrtka tak jak ji známe dnes. Holá kostra (tzv. Mors secca), povětšinou už s kosou v ruce či jiným nám dobře známým symbolem (přesýpací hodiny, zlomené klasy obilí,lebka, sfouklá svíce …)

Tanec smrti v márnici v Kryštofově údolí

A to už je jen krůček ke dnešku. Smrt se nám kultivovala, už to není ta hnijící páchnoucí mrtvola jak dřív, a už ani tak nestraší svou přítomností, ale dává se poznat alegoricky, třeba přes houkání sovy. Tak jak se dřív objevila, tak se zase ztrácí, i z výtvarného umění, a zůstává leda v příbězích a pohádkách.

Memmlingův tanec smrti, výřez, tady smrťák nezdvořák

Ale i to je dost na to, aby lidem připomínala, že tu je a že nikdy nezmizí! Jednou si přijde pro každého…