zdroj: Badatel Zlatohorský

Josef Pollak se narodil 19. března 1889 ve Frýdberku (Žulová). Do roku 1939 pracoval jako vrchní učitel v Heřmanovicích a v letech 1939 až 1945 vyučoval na chlapecké lidové škole v Cukmantlu. Po vysídlení místního obyvatelstva se usadil v Bavorsku ve městě Schweinfurt, kde 1. října 1967 zemřel. V roce 1991 spatřilo světlo světa několik Pollakových zápisků z konce války díky dceři Hildě, žijící v bavorském Schweinfurtu…

Část první

Šestý rok války a ještě žádný konec v dohledu! Bez naděje a s obavami vykonávají lidé jejich práci. Protože peníze nemají žádnou cenu, skoro nikdo nepracuje a obchodníci mají zboží poschovávané. Najíst se do sytosti může jen sedlák, nebo ten, kdo má co na výměnu. Skoro všem lidem je jejich oblečení veliké. Vyučování ve škole je ukončováno leteckým poplachem. Americké bombardéry přelétají město na jejich cestě do Horního Slezska. Při zpátečním letu byla svržena bomba v blízkosti města. Žádné německé letadlo již nevzlétá k obraně… Muži neschopni vojenské služby, byli již na podzim 1944 zařazeni do Volkssturmu. Obranu města má tak zajistit prapor domobrany sestavený z boje neschopných mužů, členěných do tří rot a tří čet. Já velím jedné četě. Jen několik mužů má uniformu, ostatní mají přes paži pásku s nápisem „Volkssturm“. Večer míváme většinou školeni o domobraně ve Fuchsově továrně, nebo se na místní střelnici učíme zacházet s panzerfaustem. Další výzbroj mužstva je poskládána z ukořistěných zbraní z Ruska, Francie a Jugoslávie. Po takovém náročném dni když člověk konečně večer usne, tak je buzen klepáním na okno s pokřikem „Panzeralarm“ (tankový poplach)! Ne zrovna potěšen pospíchám k oknům mých velitelů družstev a bouchám na ně… Shromaždiště jednotlivých čet po vyhlášení poplachu je vždy u uzavřené ulice. Mně byla svěřena obrana barikády na Petersdorfer Strasse (úsek silnice vedoucí na Petrovice), kde jsme na kraji lesíka vykopali zákopy a střelecká hnízda. Ostatní čety zbudovaly na zbylých přístupových cestách do města obdobná obranná postavení. Koncem února přestalo vyučování na všech školách ve městě. 19. března ráno byla slyšet z dáli intenzivní dělostřelecká palba, která trvala skoro celý den7. Protože se očekával útok na město, byla zpřísněna služba. V ten den byla převážná část obyvatel města evakuována. Když jsem 20. března přišel domů z noční služby, našel jsem zprávu, že manželka s dcerou byly evakuovány nákladním autem do Hanušovic k mému bratrovi. Byl jsem tím vyveden z míry, ale brzy jsem se uklidnil s vědomím, že moji drazí jsou mimo nebezpečí. Brzy nato začala dělostřelecká palba a já musel na své stanoviště. Byl také vyhlášen letecký poplach, který byl vzápětí potvrzen prvním vzdušným útokem na město. Cílem útoku byla Fuchsova továrna. Obě shozené pumy ovšem dopadly na louku mimo objekt továrny.