Monika Zouharová z Blažova
Bylo 5. května 1945 v Blážově. Konec války se chýlil kvapem. Bouzovským krajem se valila ustupující německá armáda. Silnice byly přeplněny auty, pěchotou, vozatajstvem, dělostřelectvem i stáda ženoucího dobytka. Můj tata Josef Navrátil narozen 16. 12. 1892 jako zemědělec vlastnil pár koní a byl mu svěřen úkol pro obec Blážov dovést příděl cukru ze skladu z Litovle, který byl ohrožen frontou. Při této cestě ho doprovázel Josef Zatloukal, syn obchodníka. Bylo krásné májové ráno, netušící, co se v tom dni asi skrývá. Tata vyrazil v 6 hodin ráno směrem na Kadeřín a pak zkratkou, lesní cestou k Javoříčku.
Při cestě lesem z Kadeřína do Javoříčka zjistili, že cesta v nejužším místě je čerstvo zakácená stromy. Po delším zdržení musel se dostat na druhou stranu za lesní školku a pak směrem k Javoříčku. Při projíždění lukama bylo už vidět, že krajem lesa nad polem jde několik vojáků v německých uniformách nesoucí pušky v rukách. První padla domněnka, že jestli to nejsou partyzáni. Bylo zřejmé, že všichni stejně oblečeni, že to jsou Němci. Dál potkal pana Josefa Nátra, který cestoval do Bouzova. Pana Josefa Vlčka, rodáka z Blážova, s kterými naposledy mluvil a ještě jiní, kteří byli během 1 hodiny zastřeleni Němci. Při projetí Javoříčkem byl všude klid. Pan Dokoupil stál před svým domem, po vzájemných pozdraveních a pár slovech, kam se jede, se rozešli.
Byli poslední 2 muži, kteří projeli Javoříčkem a zůstali naživu! V úseku za Javoříčkem před obcí Střemeníčko, zastavily německá auta, vojáci slezli a se zbraněmi a kulomety se příkopami blížili k Javoříčku. Jeden z vojáků vyskočil tátovi na vůz a českým nářečím ho oslovil ať jede dál a nezastavuje a vyptával se, zda tam neviděl nic podezřelého. Upřesnil, co tam na konci Javoříčka ten kouř znamená.
Ze zápisků mého dědečka Josefa Navrátila (1929-2005)
Bouzovské listy duben/2020
Napsat komentář