zdroj: ZG TILOS
Ve Starém Městě pod Sněžníkem začíná naše šestiměsíční dobrodružství s grafitem. V říjnu 2023 jsem při hledání na internetu narazil na zajímavý článek o starém grafitovém průmyslu. Téma se týkalo rudných závodů v Malém Vrbně (Klein-Würben). Moji pozornost upoutaly dva krásné portály štoly Alois a Herman. Při své první samostatné průzkumné výpravě do této oblasti jsem zjistil, že téma je to velmi zajímavé a že se skládá nejen ze dvou zmíněných štol. Kromě výše zmíněných štol bylo možné v areálu závodu objevit stejně starou Vodní štolu, Novou šachtu, Lom Konstanty a mnoho dokumentů, které vrhají nové světlo na předmětnou hloubku grafitu. Podle geologických map se ukazuje, že zmíněná oblast se skládá z několika dobývacích prostorů v různých městech tvořících kruh a těžby v různých dobách. Nejpropracovanější důlní mapy z těchto důlních polí ukazují, že jejich největší sláva se datuje do 19. století. Bohužel z tohoto odvětví se do dnešních dnů zachovalo jen málo. Po válce se těžilo pouze v oblasti Malého Vrbna na důlních polích Alois a Heřman a Konstantin. CDN
Historický prvek
Staré Město bylo od pradávna známé jako místo těžby podzemního bohatství. Původní název města byl Goldek – to znamená Zlatý kout. Ložiska grafitu se podle geologických map nacházejí v oblasti mezi Ostružnou, Brannou, Šléglovem, Starým Městem pod Sněžníkem a Malým a Velkým Vrbnem. Grafit je minerál, který podle odborníka vznikl přeměnou usazených hornin převážně organického původu. Může být ale také magmatického původu. Na rozdíl od těžby kovů se rozkvět těžby grafitu, jak se grafitu také říká, datuje kolem roku 1800. Ne, že by se tato surovina někdy netěžila dříve, ale v té době začala průmyslová těžba a vznikaly první závody na zpracování grafitu. Město bylo pravděpodobně hornickou kolonií ve vlastnictví cisterciáckého kláštera v Kladsku. Vznik Starého Města pod Sněžníkem (tehdy Goldek – zlatý roh, latinsky antiqua Goldek – zlatý roh) se datuje k roku 1295. První přímá zmínka pochází z roku 1325. Zákonem z tohoto roku daroval Staré Město rytíř Jan Wastehube spolu s okolními vesnicemi k výše zmíněnému klášteru . Název Staré město (Altstadt) se začal používat až v 15. století a od roku 1874 Mahr. Altstadt získal svůj současný název až v roce 1918.
V roce 1812 nový horní zákon uznal grafit jako chráněný nerost. Těžební právo u Malého Vrbna získal jako první Josef Korger. V první fázi byl sediment extrahován z oxidačních zón mělkými šachtami. Toto období začíná koncem 18. století a končí v polovině 19. století. Horníci, především majitelé pozemků, hloubili v nadložní vrstvě svislé jámy (šachty), aby se ložisko dostalo do hloubky asi 25 m V ložisku byly raženy směrové chodby s malým profilem, často s ostrým sklonem. Z těchto chodeb pokračovali v těžbě a nechali za sebou ochranný pilíř. Vytěžený materiál byl ručně kypřen a přímo tříděn pomocí sít. Poflotační odpad na vyčištěných plochách zůstal v blízkosti závodu. Projevy této těžby jsou vidět na všech aktuálně těžených ložiskách grafitu. Od poloviny 19. století přešel trend těžby na vrtání štol z nejnižších výchozů ložiska. Bylo tak otevřeno 1500 m dlouhé dobývací pole Alois v Malém Vrbně a 1300 m dlouhé dobývací pole Badenberg v Branné, dále ložisko Vohrwerk u Šléglova, ložiska Konstantin a Gustav u Velkého Vrbna a mnoho dalších lokalit. Krátce (do roku 1927) zde fungoval antimonový rudný důl Maria. Jeho majitelem byl inženýr. Herman Buhl.
V roce 1828 převzal zdejší doly Franz Buhl, který je dovedl k velkému rozkvětu, a také firma Tlach, která se zabývala především prodejem grafitu. V letech 1835-1840 rozvinul F. Buhl těžbu grafitu nejen v Malém Vrbně, ale i v Branné. Do roku 1869 se vytěžená grafitová surovina zpracovávala pouze přeléváním a přeléváním v kádích a sušila se na slunci. V roce 1869 byly v obou městech vybudovány čistírny odpadních vod, jejichž provoz spočíval v ručním míchání grafitové suroviny ve speciálních kádích a usazování suspenze v sedimentačních jímkách ve formě grafitové kaše, která byla následně sušena na slunci. a znovu prosít. Oba zpracovatelské závody produkovaly 5-6 tisíc tun ročně. tun grafitu.
Nejintenzivnější těžba byla prováděna u Malého Vrbna na štolách Alois a Vodní na ložisku Badenberg ve Šléglovské kre s nejlepšími hospodářskými výsledky. V roce 1927 byly společnosti sloučeny do akciové společnosti Graphitwerke Buhl-Alberti se sídlem na Starém Městě. Již tehdy byla těžba v této oblasti největší těžbou grafitu v tehdejším Československu. Výrobní kapacita společnosti byla přibližně 1000 vagónů ročně… CDN
Napsat komentář