Deník vojáka

Dostal se mi do rukou deník Jaroslava Hradila rodáka, sedláka a tehdy vojáka c a k rakousko-uherské armády nasazeného na východní frontě v Karpatech. 

Chvílemi tahle válka v deníku vypadá opravu jako ze Švejka, ale pak se dostanete k části ruského útoku a hanácký dialekt nedialekt jde z toho hrůza. Vidíte že tato válka žádná švejkovina nebyla a stačilo málo a doma vás už nikdy neviděli. Jaroslav Hradil Velkou válku přežil nosil uniformu císaře pána až do konce, a po válce vesele sedlačil v Dolanech u Olomouce.

Udělal jsem z toho přepis co se mi podařilo rozluštit a nechal jsem to ve stejném slohu jako originál. Nevím jak si poradí s Hanáckým dialektem Google, nechal jsem tam i chyby, tak aby se to co nejvíce podobalo duchu originálu. Autor deník píše zpětně, takže děj není úplně chronologický a začíná se až na straně 3

Str.3

Olbrun je město v ruském polsku. Nebylo ještě tak moc rozbyté ale stačilo. Byla tam velká továrna na gumu a bavlnu také jsem přivezl až dom neco bavlne a gumové kramfléky.

My jsme byli na noc v jednom domě i s konima, civilních lidí tam nebylo.

Večer jsme šli někde vybírať met ale smrzel se nám přišli jsme na zabité koně a lidi nezahrabané tak se nám odnechtělo meda.

V tom domě co jsme byli na noc byl plné sklep zemáku tak jsme vařele až do božího rána šak již jsme měli velké hlad a byli jsme smrzli.

Ráno jsme opustili město a šli jsme do Olkuše šli jsme od rána do večera a pršelo celé deň blata bylo tak se šlo velice zle. Ty koně jsme měli na provázkovéch ochlovách a když ten kůň nežral celé deň by i tři tak ten ochlonek jeden druhemu zešral. My jsme to vazali drátem a jak se dalo. Někteří chlapcí plakali ny zasé nadavali ale nic nepomohlo.

V Olkušu jsme bili na noc zde jsme dostali každé konzervu a chléb

Str. 4

Ráno jsme opustili Olkuš a šli jsme do Mnichova tam jsme byli na noc a ráno jsme přešli do jednoho dvora tam jsme měli koně v maštali a ve stodole byli jsme tam asi do 4 ledna tam bylo dosť dobře vařeli nám každé deň kávu černou rano na poledne vepřové maso zemáky a nebo guláš a k večeři byl guláš nebo kávu s vuřtem a kromě tocho jsme si sami uvařili zemáků jen na noc bylo zle třeba jsme měli každé tři deky přeci nám bylo zyma spavali jsme ve stodole.

Mnichov je dosť krasné město ale rozbyté od střel. Je tam velký klášter a továrně na hospodářské stroje.

5 ledna 1915 jsme znovu naložili koně do vagónu a jeli jsme přesČenstochovou do Piotrkova tam jsme stali 3 dni ve vagonéch a čekali na roskaz a za tři dni jsme jeli znovu znovu do Olbrunu a zasé naspátek do Piotrkova.

a tam jsme je vyložili a šli jsme s něma do do velkého dvora tam jsme byli 8 dní a jeli jsme na moravu.

Str. 5

Přijeli jsme do Slavonína u Olomouce 28.ledna a 2. únor jsme si šli pro peníze, tak jsme dostali …… asi 10 korun.

Z Lipňan byl se mnou Karel Vyjidák, Hradil Alois, Trávníček Antonín, Pazdera Josef, Josef Karas …….. .

Ze Suchonic byl s náma: Mačák Frant. Korhoň Ant.Trávníček.

Z hostkovic Drobek a Vyléčil ten chudák onemocněl jak přejel a umřel u nás byli všeci nemocní.

Jsme byli zachlazeni a přestydlí, protože pořád pršelo a mrzlo, sněhu bylo málo.

Když jsme mašírovali od Mnichova k Olkuš…… na zpátek tak tam bylo co 10 kroků kuň a někde i dva zdechlí. Nám též zdechl jeden a asi 6 se nám jich ztratilo.

Tehdy kůň nedostal žrát třeba dva dni a když se svalil a nemohl stát, tak ho zastřelili a bylo po něm velké množství se jich tak zničilo.

To byla moje první zkušenost z vojny.

Všechno se nedá sepsat poněvač to píšu až za 3 roky, tak dle zápisků a zpaměti a něco jsem též zapoměl

Jaroslav Hradil

v Valbrunu….13/7/1918

Str. 6

1915 15.února jsem byl volané k vojenské prohlídce a byl jsem uznané za schopného k vojenské službě.

15. března 1915 jsem narukoval ku 54. pěšímu pluku 3. setniněna galbwerk za Olomouc. Tam jsem byl jen do 22.března a pak jsem dostal 16dní dovolenou na jarní práci. Do těch dob jsem se měl dost dobře, ale už jsem narukoval z dovolené, tak jsem musel mazat vojnu co jsem .. … doma.

Měli jsme četaře p. Pečinku z Bystřice, tak ten měl na mě ohled protože mě znal z civilu.

….. komandant byl. p. Nadporučík Klaibr rodák němec, l velký darebák, někdy nás předžel až přes poledne do půl jedné.

My spali ve slámě bez …… bez dek jak dobytek, kdo kde položil kufr tam spal kolo neměl kufrů neměl ani kde spát bylo nás u kompanie 450 mužů.

1. máje jseme byli oblečeni do pole a skladali jsme při velké hudbě za pláču civilních lidí za bouchání kanónů na cvičišti prísahu.

7. května jsme opouštěli za velkým průvodem civilních lidí a hudby Olomouc a jeli jsme na ruskou frontu do karpat.

Str. 7

Jelo nás 1460 mužů. Jel se mnou Jaroslav Římské z Krčmaně, Koutný Josef z Velkého Týnce, z Přestavlk Zapletal Rudolf a mnoho známích z mého ročníků. Koutný byl zajaté z Římským. Zapletal padl.

My jsme přijeli na 22. května do Delotipna ve galiciji, jeli jsme přes Přerov,Vídeň, Buda-Pest a Uhry a přes celé Karpaty. U nás bylo teprve obilí malé okolo Vídně už je vyrostlé a v Uhrách již se chystají na žně. V Uhrách jsme kupovali za 80h, u nás víno i se sklinkou a koblihy za 10 kusbílí chléb bochník 60h,špek 1k 180h a vše bylo tak dobré a laciné stálo víno 3k. Chléb se u nás prodával jen na lístky a za 2 koruny ten bochník co v Uhrách za 60h, a žitem ani pomešlení a špek u nás stal 3k/kg.

Přes Karpaty jsme jeli okolo řeky a velkéma tunelama mezi velkéma horama a kopcama a ……..

Když jsme jeli přes uhry, tak na nás volali, že jsme ti co se vzdávame a přitom zdvíhali obě ruce do vejšky, Když jsme opouštěli Olomouc,

Str. 8

tak o nás plakali civilní lidi až hrůza se na to dívať. Kde kdo tam měl rodiče, bratry a sestry, a já jsem tam neměl nikoho poněvač jsem nechtěl našim dělat ten zármutek a bolesť mojim odchodem. Byl jsem v neděli a v pondělí doma a v úterý odpoledne jsme jeli do pole, tak jsem měl buchty, maso i chléb a ostatní jsem si koupil: 2 litry koňáku a 1kg špeku, 1kg cukru, 1kg medu, 1kg čokolády, 1kg sladkejch cukrlat a kg citronovéch komínků. dostali jsme každý od kompanie 2* nové prádlo dvě páry botů, 80 nábojů, kver, bajonet, opasek, 6 maléch plátěnéch míšků na sul, cukr, ….. a iné věci: jednu lopatku a jednu hasičskou sekerku, nožíce na střehání dratů2kg cviboku, 2 chlebi, 1kg špeku, 3 konzervy, 1/2 kg konzervové kávy, 1 litr rumu, 1 litr vína, 1/2 cukru, 100 kusů cigretek, 1 baliček tabaků fajkového a cigaretového, deku, celt a 6 dřevěných …./vloků?/. jeden tlumok a jeden míšek na chleby

Str. 9

Zpívali jsme a muzyka hrála, bylo velice krásně a bylo to právě v poledne. Jen ti civilé plakali a  do tirali na své syny a bratry, četnici je odhaněli tak to bylo velice nepřijemné.

Jel jsem do pole, ale peněz jsem si sebou nechtěl vzít moc, měl jsem asi okolo 60 Korun což tehdy tehdy to bili velké peníze a v tlumoku jsem měl též na 14 dní jídla.

Z Olomouce jsme vyjeli asi v poledne a v 16jsme bili na místě v Delstině?

Kde jsme slezli a maširovali jsme pěšky do štelungu bylo to po poledni, maširovali jsme do 4 hodin hodin odpoledne, pak jsme měli rost.

Když jsme maširovali, tak jsem se ptal na mého bratra Jeníka až jsem konečně uviděl v začerněnéch a umaštěnéch šatech vojáka stať u stromu bylo to v lese, ptám se ho nevíte kde je Hradil?

Ten se na mne podívá a vpat mě do náručí a volá vítám Tě bratře co Ty tady chudáku chceš.

Trvalo to asi 10 měsíců co jsme se neviděli a nepoznali jsme se kdybych se nebyl ptal, tak jsme šli okolo sebe a nepoznali se. Tak nás ta vojna smátla.

Str. 10

Já jsem ho hned počastoval buchtama a koňákem, buchtama a čím jsem mohl.

On mě též dal kávy a rumu, masa on byl kuchařem u štábní kuchyně.

V tom lese jsme leželi do rána pod širým nebem a pořádně jsme smokli.

Na druhé deň jsme maširovale do štelunku celé deň v blátě a ve vodě. Přišli jsme tam v sám večer do velké jámy asi 2 1/2 metru hluboké v zemy vykopané a na vrchu byli kuse dřeva zaházené hlínou to byl první bevák v šírem poli by v lese ne v poli zde v té díře nás spalo asi 7 mužů Jeden od druhého byl ten bévák asi 5 kroků a to spojoval 2 1/2 metru hluboké průchod vykopané v zemi.

První noc byla asi tichá poněvač jsem spal, na druhou noc jsem musel na patrol do lesa bylo tak tma a pršelo, šli jsme večer a chodili jsme až do 3 hod. ráno.

Mynáš jsme měli dobrou fasovali jsme svařené víno, velké porci masa polevku a nějaký příkrm též guláš, rum, víno, syrové, maso-uzené jest nám dali hodně, vedne jsem obyčejně

Str. 11

zaběhl za bratrem Jeníkem.

Nepřítel byl dosti pokojný, ale každý deň jsme měli stráty. Před našém šteluňkem jsme měli asi 100 kroků naplétané ostný drát.

Boli zaražené koli do země asi 6sti řady a ty byli proplétané drátem ze spodku do vrchu zleva na pravo k vuli nepříteli na zadržení při útěku.

Do štelunku jsme přešli asi okolo 18 května, tak do 7 června, bylo velice krásně nepřítel málo střílel a mě se to začénalo libiť, jídle bylo dosť, strach jsem neměl a občas jsem si zaběhl za bratrem Jeníkem ten mě dobře častoval.

7 července 1915 naši chtěli do předu, tak Já musel na patrol, celé náš cuk, byl jsemu 7 komp., měli jsme přejít přes dolinu na kopec, tam stála chalupa u té chalupi jsme se měli zejít a pak jíť přestřechat ruské ostné dráty.

Také jsme šli bilo nás asi 16 a četař s frajtem, přišli jsme až na určité místo dostali jsme každé dva ruční granáty.

Když jsme střechali ty dráty, tak jsme leželi.

Já jsem si lehl za malou hromatku hlíny

Str. 12

co naryla krtice, ale eště jsme tam všeci ni nebyli, bylo nás tam teprve 8. na jednou hrkli kvéry a vyšli nepřátelské rány a šest vojáků bylo mrtvo jen Ja a jeden kamarád jsme utekli, ale jen ze 30 kroků za chalupu, tehdy mě srdce bilo naskočila husí kůže po celém těle, bylo to velice špatné utíkání, když jsme měl asi 25Kg na zádech, ani nevím dodnes, jak jsem utekl.

Pak jsme se dostali do vesnice, která již horem celá hořela a dobytek běhal po ní jak hloupé lidí nebilo nikde k spatření.

My jsme se skovali do příkopu vychozeli důlek aby voda tam nemohla a čekali co se bude dít.

Naše vojsko šlo ku předu,artilerie byla už to jen řmělo, rusí se též velice bránili.

To trvalo asi do 3 hodin odpoledne od 6 ráno a my jsme vyšli hněd o 2 h. v noci, všeci mojí kamarádi misleli že jsem mrtev.

Když jsme byli v tom příkopu tak jsem vidělna pravem křídle, jak se bijegavalerie s ruskou jizdou kozáckou, také z eroplánů na nás střílei, ale nic nepomohlo jen ku předu.

O 2 hodinách jsme se dostali až do ruskech zákopů a zajali jsme asi 120 růsů.

Str. 13

Rusi tam měli maso, polenty, čokoláde, cviboku a jinech věcí k jídlu.

Teď když jsme se sešli tak nás bylo z celé kompanyje jen 18 a dřív nás bilo 128 až 130 ostatní bili zabiti raněni a nezvěstní.

Pak jsme šli záse přes pole až do lesa a za les tam jsme se zakopávali ale ruské vojsko šlo na nás, až ve 12sti řadách za sebou i bez kverů a bili po nás jak po psech až na jednou přiletěl šrapnél a praskl před nama bilo okamžitě několik vojáků mrtvo a já jsem byl jen chvála bohu raněné do levé ruky do třech prstu a loketní kosti.

Bylo to asi okoli 8 hodin večer, hneď jsem tam odtuť utekl zahodil jsem kvér celt náboje, granáty a nechal jsem si věci od jídla a prádla.

Okolo 12 hodin v noci jsem přišel ke stařéckovi v lese do chalupi a ten hněd zatopil a uvařel mě kávů od hladu a bolesti strachu jsem nevěděl co se děje.

Pak jsem si lehl a spal až do 2 hod odpolední na druhé deň. To bylo asi 8 července.

Odpoledne jsem snědl vuřt a vypil koňák a šel jsem hledať …. plac v volbruně psony za bóchání nepřátelských střel 14/7 1918 Hradil

Str. 14

Rusi když se pokoušeli ku předu tak chodili i v 8smích řadách za sebou bylo jich jako čmelaků ale když jsme byl tam tak byli vždycky odehnáni. První řady 2 nebo 3 měli kvery a ostatní šli bez kveru a když padl co měl kver tak si ho vzal kdo neměl. Rusko mělo velkou strátu na mužstvu vždycky. Ale co se týče ruské atalerie tak tá velice dobře střilela.

Pak měli rusí jizdu kozackou to bili udatni muži a zuřivi takové muž se nedal zajať raději zabiť a nebo se mu podařilo ujeť meli malé koně a sylné.

Ruská pěchota ta se držela štelunku až do poslední chvíle a když už jsme bili 50 kroku tak vylezli na vrh a zdvihali ruce a lamali zbranie.

Nejhorší a nejzuřivější bili mezi pěchotou tak zvani čerklesi ti chodile v černéch čepicích vysokéch asi 30 cm z ovčí kůže.

Ruské vojsko bilo velice špatně oblečeno a obuto bili roztrhaní a bosi. Také měli velké nedostatek střeliva.

Str. 15

Devátého června jsem se hlásil na …hylfplaci? p Dr. mě obvázal ptal se mě odkáť jsem jak se jmenuji a jak se mě to stalo kdy a kde jsem byl raněné od které jsem komp které reg. a pak mě dali trochu …. cviboku a čekal jsem až přijeli sanitní vozy. Pak jsem šel zasé za Jeníkem ten tomu byl velice rád že mě viděl raněného a dal mě masa kavy a rumu a v 11h. jsme se rozloučili sedl jsem na sanitní vůz a jel jsem do špitálu.

Jeli jsme asi 1 h a pak nás vzal automobil ale tem s nama jel Já jsem myslel že duši stratím asi okolo 12 h v noci jsme bili v Delotíně tám nás nechali stáť na cestě až do poledne a pršelo přes 3 h. několik raněnéch umřelo a několik jích skonávalo.

Byli tám též rusi raněni.

Odpoledne nás dali do vlaku v kterym přivezli na frontu koně a kravy tak jak koně a kravy zdělali hneď nás tam zasé kladli do toho svinstva a smradu a pak nám dali trochu slatké vody a kousek

Str.16

Z nemocníce jsem se dostal asi za za 20dní do rekonvalencetu zase do druheho okresu do pryvatního. Bylo nás tam jen 18 ale tam jsem se měl dobře. Každé deň jsme měli dobrou mynáš s hotelu a též hodně na svačinu jsme měváli kavu a eště med a nebo marmeladu máslo a nebo něco lepšího každé deň jsem dostal 5 Domenek a nebo menfisek ačkoliv jsem ani nekouřil.

Když jsem jel s Vídně za 3 měsíce tak jsem těch cigaret měl pěti kylovou bedničku.

Za měsíc jsem se dostal do 19 okresu do lepšího rekovalecentu tam nás bylo jen 6 mužů a jedli jsme sníma jak doma jedna sestra nám vařela a druhá nám stlala postele a pucovala boty tam jsem se měl jak v neby byla tam asi na měřicu zahrada a plna ovoce a vína což já jsem tehdy velice rád ovoce a vína jedl.

Z rekonvalescentu jsem chodil do 5 okresu na mayrovaní s rukou a natahovať palec.

Vždycky mě ho dali do horké vody a pustili elektryku pak mě zase sestra třela ruku

Str. 17

a natahovala palec. Když to trvalo pul hodiny tak mě dal p. Dr. na ruku kus železa a svazal s palcem na rovno a to trvalo až 2 a půl měsíce vystál jsem dosť bolesti ale lepší mě nebylo tak mě poslali ke kádru tehdy byl náš hanácké regement nebo pluk ještě v Olomouci.

Ve Vídni jsem navštěvoval kostely každé deň i tři. Pak rozdilná divadla jsme měli legitimace tak jsme šli zdarma do cirkusu co c.k. dvoru do museum do starožitnostéch domů do koncertu a na dunaj na loď se plavit a leckde. Já jsem užil ve Vídni za ty tři měsíce moc a moc rozkoší a též jsem tam zažil dosť bolesti.

Také jsem navštívil stréčka Mádra právě se chystali na moravu na odjezt. Bydlejí v 17 okrese ale adresu přesně na ně už nevím.Hesky mě uvitali mají též hezkou dceru její Miladka tá mě též uvitala což se mě velice líbilo. Páni Videňácí a uvítať venkovana. V Grubahu ? za nepokojných chvil 9/8.18