Julius Arigi – mariánskolázeňský Ikarus

autor: Ing. Richard Švandrlík,  www.hamelika.cz

Historie Mariánských Lázní 20.století ponese navždy jedno nezvyklé jméno – Julius ARIGI (1895-1981). Objevil se na mariánskolázeňském nebi jako nečekaný a nezvaný posel a přistál na louce mezi Hamrnickým dvorem a prádelnou. Překvapoval město perfektivními lety od horizontu k horizontu. Stal se průkopníkem letecké dopravy v Mariánských Lázních. Založil první, pak druhé, navrhl třetí letiště, netradiční leteckou dopravou rozšířil počty hostů z domova i z ciziny, kteří později přilétali již pravidelně do Mariánských Lázní leteckými linkami. Zasloužil se o to, že se Mariánské Lázně staly ve dvacátých letech druhým největším centrem letecké dopravy v  Československu. Když se nestal ředitelem letiště ve Sklářích po různých pletichách, neodložil svou aktivitu a založil v roce 1931 dnešní půvabné lidové koupaliště LIDO. Šťastný osud letce, který se nikdy nezřítil! Vynořil se v dávnověku letectví, a přežil slávu i úpadek mariánskolázeňského letectví. Zemřel v roce 1981.

Letecký nadšenec Julius Arigi

Julius ARIGI (* 3.10.1895, + 1.8.1981) se narodil v Děčíně a brzy ztratil oba rodiče. Vyučil se mechanikem a jako 17letý vstoupil dobrovolně do rakouské armády. Povolání mechanika si zvolil pro svou velkou touhu jednou létat. Také jeho vstup do armády byl motivován přáním sednout si jednou do opravdického letadla. Jeho přání bylo brzy splněno. Byl přiřazen k vojenskému leteckému oddílu a cvičen jako polní pilot. Přišla světová válka a 19letý Arigi létal jako vojenský pilot na frontách – nejprve v Černé Hoře, později bojoval proti Italům, když se vylodili v Albánii.

(Pozn. Itálie v té době již bojovala proti Rakousko-Uhersku.) V Černé Hoře musel jednou nouzově přistát a byl zajat, Ze zajetí se mu podařilo uprchnout a jeho útěk byl dobrodružný. Často vzpomínal, jak prošel šťastně Balkánem a dostal se zpět do Rakouska. Znovu byl nasazen s letadlem na různých frontách. Sestřelil 32 letadel; byl vyznamenán čtyřmi zlatými medailemi, „Za statečnost“, čtyřmi velkými stříbrnými medailemi, dvěma malými stříbrnými medailemi a spolu s množstvím německých, tureckých a bulharských vyznamenání, která obdržel, se stal nejvíce dekorovaným  rakousko-uherským vojákem vůbec! Když válka skončila, chtěl zůstat u letectví. Ale poválečné  Rakousko podle mírové smlouvy z Trianonu nesmělo mít vlastní letectvo. Arigi se nechtěl vzdát létání a tak zvolil návrat do rodných Čech.

Arigiho společnost IKARUS v Mariánských Lázních

V září 1919 přiletěl z Rakouska na jednom vysloužilém dvousedadlovém letadle, které si opravil, a přistál na louce ve Velké Hleďsebi mezi hleď-sebskou prádelnou a Hamrnickým zámečkem. Na této louce v blízkosti Kosího potoka zřídil jakési primitivní, provizorní letiště a postavil tu dřevěný hangár. Dnes si těžko představíme odvahu tohoto nadšence v době, kdy bylo letectví ještě v plenkách a havárie letadel byly běžné. Nadto poválečná Evropa prožívala těžkou hospodářskou krizi. Počet hostů v Mariánských Lázních poklesl na čtvrtinu předválečné návštěvnosti. Proč zvolil právě Mariánské Lázně, není už známo. V té době existovaly jen malé soukromé letecké společnosti, často jen jedinci. Také Arigi založil v Mari-ánských Lázních hned v roce 1919 leteckou dopravní společnost IKARUS a rozhodl se, že učiní z Mariánských Lázní centrum světové letecké dopravy. Kdo by věřil takovému snílkovi! Avšak Arigiho neúnavná aktivita překonávala všechny překážky. Začal podnikat reklamní lety, soukromé lety, vyhlídkové, okružní i propagační lety a nabízel aerotaxi k dopravě nákladů i osob. Nešlo tedy ještě o pravidelné linkové lety. První letecká doprava směřovala do Plzně, do Prahy a do Karlových Varů. Dřevěný hangár svého prvního letiště nesl nápis „Flugunternehmen IKARUS“ (1919-1921).

Arigiho druhá letecká společnost a druhé letiště

Reklamní lety budily pozornost až nadšení publika. Nedlouho před válkou (1912) zde přece předváděl první lety Rus Slavorosov na louce u Polomu a v živé paměti zůstávalo i první nadšení nad létáním. Město tehdy hodlalo koupit vlastní stroj a byla vypsána sbírka na první mariánskolázeňské letadlo. Jak dopadla sbírka, nevíme, ale iniciativa zaujala a dalšímu vývoji zabránila světová válka. Našli se první odvážlivci, kteří se nechali unášet letadlem na okružních letech nad Mariánskými Lázněmi. Vážení měšťané mariánskolázeňští ovšem prorokovali leteckému pionýrovi neslavný konec.

Ale Arigi stále nepadal.

Z Velké Hleďsebe bylo provedeno od roku 1920 bezpočet letů a nakonec stovky a brzy tisíce pasažérů vyzkoušely let, potvrdily si svou odvahu a byly získány pro letectví. Problémy vzdušné dopravy byly překonávány a tak se pohnuly ledy. V roce 1921 Arigi zrušil společnost IKARUS a založil na širších základech podnik „Bäder-Flugsgesellschaft“ (Společnost letecké dopravy lázní). Prvním činem nové společnosti bylo založení druhého letiště poblíž nádraží na polích, nazývaných odjakživa Panská Pole. K letišti se přijíždělo od Šenova z Nové nádražní třídy (dnes Husova).

Letiště mělo plochu 7 hektarů. Do roku 1925 bylo přepraveno v neperiodickém leteckém provozu více než 5500 osob bez jediné nehody. To vedlo Arigiho k dalším krokům. Podařilo se mu získat pražské AEROZÁVODY k založení periodické letecké linky Praha – Mariánské Lázně. Arigi zprvu létal ve službách zdejší městské společnosti Bäder-Flugsgesellschaft. Od roku 1927 byla letecká linka převzata státními aeroliniemi, kterým propůjčilo ministerstvo pro veřejné práce ČSR koncesi k provozu. Následoval velmi rychlý vzestup mariánskolázeňského letectví.

(Poznámka: Podle vzpomínek německých pamětníků měl létat u Arigiho jeden letec, který se prý ve 20.letech zřítil a zahynul. O tom však neexistuje žádná písemná zpráva.)

Městský letecký referát v Mariánských Lázních

Letiště Panská Pole pomalu přestávalo vyhovovat stále náročnějším požadavkům letecké dopravy. Arigi získal Aerozávody Praha k stálému provozu Praha-Mariánské Lázně a tuto linku 1927 převzaly Československé státní aerolinie. V roce 1927 také získal pro svou myšlenku letectví v městě radního Josefa Mizeru a starosty dr.Hanse Turbu (starostou 1919-1932). Tito se nadchli novým druhem dopravy a prosadili založení leteckého oddělení na radnici v Mariánských Lázních. Byl to tehdy československý unikát z roku 1927, kdy byl založen vlastní městský letecký referát.

Prvním jeho oddělení bylo prosazení stavby velkého letiště ve Sklářích, vzdálených 4 km od Mariánských Lázní. Za stálé aktivity Julia Arigiho v jeho nové funkci „městského zmocněnce pro letectví a leteckého specialisty“ a za pomoci státních subvencí se stalo nové letiště skutečností. 

Letiště ve Sklářích

Pozemky ve Sklářích byly městem zčásti odkoupeny, zčásti pronajaty a na nich budována letištní plocha 600 x 800 m. Nové mezinárodní letiště financoval československý stát společně s městem v roce 1927. Letiště zabíralo celkem 35 hektarů. Letiště stavěl mariánskolázeňský architekt Karel GUT a vedle – tehdy obrovské – přistávací plochy postavil mohutnou, pevnou betonovou letištní budovu, v níž bylo ředitelství, sanitární centrum, radiová a meteorologická stanice, celní expozitura, pošta a prvotřídní restaurace. Krátce nato byl postaven obrovský hangár. Podle dobrozdání tehdejších expertů vyhovovalo nové letiště jako ideální a dobře položené. V pořadí vzniklo již třetí letiště Mariánských Lázní za po-sledních devět let. 

V červnu 1927, krátce před uvedením letiště do provozu přistálo ve Sklářích slavné letadlo „Columbus“ s dvěma německými letci. Chamberlain a Levin byli prvními letci, které přeletěli z Evropy do Ameriky přes Atlantický oceán. Jejich první cesta po rekordním výkonu vedla do Mariánských Lázní! (Na snímku nadšené diváctvo nese pilota Chamberlaina před hotelem Klinger.)

Letiště bylo dáno do provozu 4.července 1927. Mariánské Lázně získaly mezinárodní letecké spojení se všemi hlavními městy Evropy. Vzniklo 18 leteckých linek. Dvakrát denně se létalo do Prahy se čtyřsedadlovým strojem a délka letu byla 45 minut. Zde bylo možno přesednout na další linky. Let do Paříže trval 6 hodin, do Varšavy 4 hodiny, do Berlína 1 a 1/2 hodiny, do Karlových Varů 12 minut. Vzhledem k vysoké převaze německých hostů mezi publikem bylo ihned jednáno s německou Lufthansou o linkách Mariánské Lázně-Kamenice (Chemnitz), která se stala roku 1927 pravidelnou a v roce 1928 byla prodloužena do Berlína. Zde létaly šestisedadlové stroje Junkers-Metallflugzeuge. Další linka byla Mariánské Lázně-Lipsko, Mariánské Lázně-Karlovy Vary a Mariánské Lázně-Praha. Pražská linka používala podle potřeby i dvanáctisedadlová letadla. Dalším úspěchem, třebaže jen dočasným, bylo vedení mezinárodní letecké linky z Prahy do Rotterdamu přes Mariánské Lázně. Tato linka Praha-Mariánské Lázně-Kassel-Rotterdam zajišťovala návaznost na všechny evropské letecké linky. Letecké spojení lázní s domovem hostů se stalo se stalo nejrychlejší, nejpohodlnější a významná byla i balíková letecká přeprava. Byla vyžadována především francouzskými a holandskými firmami, které dodávaly do západočeských lázní čerstvé a rychle zkazitelné zboží jako jahody.

Autobusová linka spojovala ve 20 minutách město s letištěm. Nástup do autobusu byl před domem Sanssouci, kde měla sídlo městská letecká kancelář. Vedle letištního provozu tu mohli lázeňští hosté brzy obdivovat parašutisty a leteckou akrobacii. Osada Skláře se stala pojmem. Počátkem třicátých let se stalo mariánskolázeňské letiště druhým největším civilním letištěm v Československu.

Letecký sport

Arigiho úspěchy ve dvacátých letech podnítily velký zájem o letecký sport. V Mariánských Lázních vznikly dva spolky. Byla to jednak Masarykova letecká liga, která měla přes 300 členů a vlastní letouny, jednak místní pobočka Německého leteckého svazu v Československu. Ta měla rovněž vlastní letouny. Obě organizace pořádaly vlastní mítinky a předváděly leteckou akrobacii, seskoky parašutistů. To vše mělo velký ohlas u lázeňského publika. Přijížděli sem i slavní čeští letci a akrobaté, např. Novák. V plachtařském sportu se proslavil profesor hotelové školy TROPPER, který prý tehdy vytvořil plachtařský rekord v délce letu.

Již v té době byly konány přípravy k založení letecké školy v Mariánských Lázních. Na letišti také panoval čilý soukromý letecký provoz. Mnozí soukromí letečtí nadšenci, hlavně ze západní a severní Evropy rádi přilétávali do Čech a do Mariánských Lázní, v nichž nalezli zalíbení.

Sláva a pád Julia Arigiho

Arigi v očekávání, že bude jmenován ředitelem letiště, postavil výstavnou VILLU ARIGI ve Sklářích (dosud stojí při silnici, s věžičkou a tera-sou). K tomuto postu ředitele ho opravňovaly jeho zásluhy o letectví i odbornost. Avšak Československé státní aerolinie, které převzaly zdejší letecký provoz, byly jiného názoru, vypověděly Arigiho služby a jmenovaly českého ředitele letiště Skláře. Julius Arigi jen krátce ještě létal dál, ale nebylo to jen velké zklamání, které ho postihly, přišel i finanční krach, byl nucen prodat vilu a hledat další „raison d´etre“ pro své iniciativy.

Zanedlouho ovšem zasáhla i leteckou dopravu světová hospodářská krize a bylo nutno zrušit linky do Kamenice, Lipska a Berlína, neboť město nebylo schopno platit subvence. Ve třicátých letech sílilo v městě národnostní napětí, zvláště po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu v lednu 1933. Krátce na to otřásla Mariánskými Lázněmi politická vražda filosofa Theodora Lessinga v srpnu 1933. Hosté rychle opouštějí Mariánské Lázně a dále ubývá využívání letecké dopravy.

Založení koupaliště Lido

ARIGI hledal jiné možnosti uplatnění a v roce 1932 otevřel u Velkého Hamrnického rybníka překrásné koupaliště LIDO, kde vybudoval potřebná zařízení, včetně skluzavek a na břehu vystavoval své letadlo, s nímž dokázal prosadit v Mariánských Lázních letectví. Ale i toto zařízení zasáhla hospodářská krize a Arigimu nezbylo než koupaliště opustit. V roce 1934 hledal zaměstnání v Německu, ale marně. V roce 1935 se usadil v Novém Městě Vídeňském v Rakousku, kde se zapojil do výstavby velké letecké továrny. Jako odborník tu našel dobré uplatnění.

Naposledy Arigi …

Za druhé světové války znovu nastupuje Julius Arigi k vojenskému letectvu v hodnosti kapitána a velitele leteckého roje, nejprve v Maďarsku, pak na Sicílii, u Rommela v Africe a též na Balkáně. Je neuvěřitelné, že jako polní pilot přežil ve vzdušných soubojích obě světové války. Po roce 1945 si pronajal pláž s koupalištěm v Seewalchen u jezera Atersee v Horním Rakousku, kde si zřídil později i opravny a dílny pro traktory a zemědělské stroje. Julius ARIGI zemřel 1.srpna 1981 ve věku 86 let. Smuteční řeč měl polní maršál-poručík a nad hrobem přeletěla čestná letka německého letectva.

K Mariánským Lázním ho pojilo nejslavnější období jeho života i vlastní rodina. V roce 1930 se oženil s Františkou Hammerschmidtovou z hotelu ZVON (z rodiny Skalníků). Měli dvě děti. V Mariánských Lázních býval Arigi idolem mladých hochů, velmi oblíbený, vždy elegantní, ovšem i sebevědomý, bystrý inteligentní.

Ještě za svého života se stal legendou. Jeho syn Peter Arigi, rodák z Mariánských Lázní převzal po otci podnik a vybudoval tu moderní výrobu ekologických vodáren. Když navštívil v roce 1992 s matkou Mariánské Lázně, nabídl městu zdarma rekonstrukci vodárny na moderní ekologickou vodárnu. Jeho tragické zmizení v roce 1995 způsobilo rodině nezhojitelnou ránu. Jeho auto bylo po měsících nalezeno, nevykradené, i s  doklady, na parkovišti v Rakousku, ale Arigi – pravděpodobně obět mezinárodního zločinu – navždy zmizel.

Je s podivem, že Julia Arigiho neuvádí sudetoněmecký historický lexikon, který je jinak velice podrobný, když eviduje i mnohé bezvýznamné obecní politiky.

Historie letiště za druhé světové války

V říjnu 1938 došlo k připojení Sudet k Německu a letiště ve Sklářích bylo zabráno německým vojskem a zřízena zde pilotní škola „Deutsche Flugzeugführerschule Marienbad“ (FFS). Tato škola FFS des FAR 63 byla původně zřízena v Chebu 1.prosince 1938 s označením „Flea.63 Eger“. Na jaře 1940 byla přeložena do Mariánských Lázní a 1. října 1941 byla pojmenována zkratkou „FFS A/B 63“ (předtím Sch./FAR 63). Rozpuštění personálu a předání zařízení jiným školám se uskutečnilo v červnu 1942. Sídlem pilotní letecké školy zůstaly až do konce války Mariánské Lázně, odloučenými pracovišti byly Karlovy Vary a Vilseck u Grafenwöhr. Letiště zůstávalo uzavřeno a střeženo. Vojenské letectvo tu mělo technickou kompanii se štábem, nemocniční oddělení s lékaři, telekomunikační oddělení s dálnopisem, oddělení navigace, opravářské dílny, kuchyně a provozy. V letech 1938 – 1939 byla postavena při silnici řada přízemních vojenských baráků (o půdorysu 12×25 m), s vodovodem, kotelnou a na letišti byl postaven druhý hangár. V roce 1942 byly při letišti vybudovány světlomety.

Během války sloužila část areálu letiště berlínské firmě TELEFUNKEN k výrobě tehdy nejmodernějších vojenských naslouchacích zařízení a signalizačních přístrojů. Šlo zejména o různé speciální přístroje, vysílačky, měřící aparáty a nakonec o radary. V areálu letiště byly montážní haly a sklady. V dubnu 1945 bylo letiště bombardováno americkým polním letectvem a značně poškozeno.

Podle knihy zemřelých Mariánské Lázně zahynuli v závěru světové války z letiště:

• SCHWEGER Karl, 23 let (z Fürstenfeldbrucku u Münchenu) , zemřel při nehodě bitevní letky luftwaffe, ale uvádělo se v novinách: „Padl po vzdušném souboji s nepřítelem leteckou smrtí (Fliegertod)“ koncem roku 1944

• PREINESS Michael, zemřel při náletu hloubkového letce po těžkém průstřelu pánve.

• KERBLER Olly-Olga, pomocnice zpravodajské služby vzduchu, 22 let (z Wimsbachu, okres Wels) nehoda – průstřel hrudníku s okamžitou smrtí – 16.dubna 1945

• ADAM Werner, 27 let (z Belm, okres Steglitz), štábní svobodník nočního bitevního komanda, okamžitá smrt při zřícení letadla při totálním tělesném roztržení – duben 1945

• WANNER Erich Otto, 24 let (z Pfarzheimu, okres Karlsruhe), rotmistr nočního bitevního komanda – okamžitá smrt při zřícení letadla, způsobená odtržením lebky a roztržením obličeje, rozdrcení holeně – duben 1945

• SATTLER Alfred, 17 let, RAD (z Haselbachu u Falknova), průstřel břicha, rozdrcení kolena

– a další.

Letištní plocha byla zavezena vraky nákladních a osobních aut, aby bylo zabráněno eventuálnímu přistání amerického letectva. Po válce byly vraky odklízeny buldozéry a desítky let zůstávaly haldy železa pod okraji letištní plochy poblíž Kosího potoka.

Po válce

V květnu 1945 obsadila letiště americká armáda a používala ho pro vojenské účely do 30. listopadu 1945, kdy odešla z ČSR. Krátce po jejím odchodu bylo využito letištních baráků k soustředění a přípravě odsunu německého obyvatelstva z ČSR. V lednu 1946 byly v Mariánských Lázních vypraveny vůbec první transporty do Německa. K přepravě kufrů a ranců ze Sklářů na nádraží Mariánské Lázně bylo použito nákladních vozů a koňských povozů. Odtud odjížděly transporty v nákladních vagónech do Bavorska a Hessenska.

Od ledna do října 1946 bylo odtud vypraveno 11 velkých transportů se 11 891 osobami z města a okresu Mariánské Lázně. Po odsunu Němců byly baráky ve Sklářích zčásti prodány a rozebrány, zčásti zničeny. Dnes zůstávají jen základy, zarostlé bujnou vegetací. Jak uvádí poválečná německá vlastivěda okresu Mariánské Lázně z roku 1978 (2000 stran), slovo Flaschenhütte (Skláře) je nesmazatelně vryto do paměti německých obyvatel okresu Mariánské Lázně ve spojení s násilným opuštěním svých domovů jako navždy neadekvátní represum.

Poválečná letecká doprava byla v padesátých letech zastavena. Zprávy o provozu letiště v letech 1950-1989 se těžko shánějí, neboť v té době ani nevycházely místní noviny ani cenzura nedovolala podrobněji psát o letištním provozu. Došlo k únosu letadla

Po roce 1989 slouží letiště opět letadlům, třebaže bez pravidelných leteckých linek, pro četné akce v letním období, parašutismu, plachtaření pro přílety a odlety zahraničních privátních letadel a malých letadel.