Na začátku to vypadá nadějně po letech útlaku a příkoří ze strany Čechů se objeví ve vedlejší zemi vůdce, dá nám novou naději, nový směr. Máme možnost se konečně na někoho obrátit někomu věřit. Slibuje jak se budete mít dobře a že vás jeho Říše ochrání dostanete lepší práci a co teprve ty sociální dávky.

Někteří vaši sousedé se nemůžou dočkat a vezmou do rukou zbraně a jdou to těm Čechům nandat. Co na tom, že provádějí protistátní činnost a že to můžou šeredně odskákat, myslí si že je nic nezastaví. A když posléze musí utéct pod ochranu Říše  vůdce je pochválí.

Je krásné poslouchat jeho plamené řeči, kdybych ho tak mohl  sledovat naživo. Dostal bych se určitě do tranzu jako všichni dokola. Slibuje, že se vše pro nás v dobré obrátí…

A skutečně nastupuje Mnichov spojenci ustupují v rámci zachování míru. Naši se mohou vrátit zpět z Říše. Spolu s nimi přichází německá armáda a celé naše milované Sudety se připojují pod ochranu  vůdcovi Říše. Co na tom, že naše předky pozval kdysi český král do těchto krajů. V dějěpise nám pan učitel vykládal že germáni zde byli dříve než slované, že máme svaté právo na tuto zemi. Ukazoval nám i německou knihu ,kde to bylo napsáno a pan učitel by přece nelhal…

I k nám do Karlsbadu přijela německá armáda. Těch tisíce zdvižených pravicích, nadšení dívek a žen neznalo konce, na to do smrti nezapomenu. Všude dívky v krojích a hnědé košile a bílé podkolenky chlapců. Přehlídky, plamené projevy, všude radost smích a mír.

4. října 1938 nás čekala návštěva z nejžádanějších. Dočkali jsme se po tolika letech strádání přijel on náš  vůdce největší. Ulice plné květin, les zdvižených pravic.

Ale jak to za sedm let potom skončilo…

odkaz na knihu je zde