zdroj: NoWar
Colonel Lewis Duncan se narodil 18. července 1924 v Sand Springs v Oklahomě Homerovi a Cordie Elizabeth (Maddox) Duncanovým.
V zimě 1943, když mu bylo 19 let a vstupoval do armády, tak žil na adrese 216 South 36th W Avenue v Tulse v Oklahomě a pracoval v „Hemple Oil Company“ se sídlem také v Tulse.
V armádě dostal číslo 38465211 a bylo rozhodnuto, že bude střelec v bombardéru.
Po výcviku byl Colonel Lewis Duncan přidělen k 774. bombardovací peruti (Heavy), 463. bombardovací skupiny (Heavy). Tato skupina byla součástí 15. letecké armády.
Dne 7. července 1944 byl S/Sgt Duncan jako spodní střelec na palubě letounu B – 17G, sériové číslo 42 – 102889, který spolu s dalšími třemi desítkami letadel startoval ze základny v jihoitalském Celone. Letadla startovala i z dalších základen a k cíli se jich ten den vydalo několik stovek. Jejich kolem bylo bombardovat průmyslový komplex petrochemických závodů Blechhammer v horním Slezsku.
Osudný den, jak je zaznamenaný na stránce Letecká badatelna:
Plán útoku na rafinerie počítal s nasazením 555 bombardérů, které měly za cíl zasáhnout závody Blechhammer – sever, Blechhammer – jih a Odertal. Luftwaffe do boje proti svazu nasadila větší množství letadel. Bitva se rozhořela od maďarského Györu a pokračovala přes jihozápadní Slovensko, Moravu až do horního Slezska. Celkově Američané ztratili 28 letadel, z toho čtyři nad naším územím.
Letoun B-17G sériového čísla 42 -102889 byl cestou k cíli napaden přibližně v 09.43 hodin letouny Me 410. Stroj, jemuž velel Lt. Edward M. Lindbloom byl nejprve zasažen raketou W.Gr 21 do motoru č. 2. Při dalších útocích na stroj, který vypadl z formace, byl střelou z kanonu smrtelně zasažen zadní střelec S/Sgt. Mack. Velitel stroje Lt. Lindbloom nařídil nouzový odhoz pum, těžce poškozený letoun byl ale znovu zasažen střelbou z kanonů dotírajících Messerschmittů a přestával být ovladatelný. Posádka dostala rozkaz opustit stroj na padácích, což se také všem, mimo nebohého Macka podařilo. Neřízený letoun se zřítil do lesa asi jeden kilometr severozápadně od obce Velehrad na Uherskohradišťsku. Stroj při dopadu vytvořil v zalesněné stráni rozsáhlý průsek, po dopadu se vzňal a téměř celý shořel. Požár stroje způsobil rozsáhlý požár okolního lesa, který uhasili hasiči z Velehradu.
S/Sgt Colonel Duncan byl společně s několika dalšími členy posádky zajat 7. července 1944 na poli u „Nedakonits“ (Nedakonice) u „Ung. Hradisch“ (Uherského Hradiště).
Podle záznamů byl Duncan poslán do zajateckého tábora Stalag Luft IV. u Tychova v Polsku. V zajetí byl 10 měsíců, než se dočkal osvobození.
Noviny z města Tulsa a zmínka o první misi Sgt. Duncana
Noviny Tulsa Daily World ze dne 17.září 1944.
Duncanův starší bratr, který sloužil jako poručík u pěchoty padl do německého zajetí jen o „pár“ dnů později.
Úmrtní oznámení
Dne 28. září 1945 mu bylo rozhodnutím General Orders 17 z velitelství Miami District of AAF Personnel Distribution Command uděleno vyznamenání Purpurové srdce.
O dva týdny později, dne 15. října 1945 Duncan z armády odešel. Jeho vojenské záznamy však ukazují, že 12. července 1947 se k letectvu vrátil a vydržel u něj až do 30. listopadu 1964.
Colonel Lewis Duncan zemřel 20. února 2000 v Del City v Oklahomě. Je pohřbený na hřbitově Sunny Lane v Del City v Oklahomě v US
Napsat komentář