autor: Zuzana Rozsívalová
Pokud Vás omrzely už české Sudety a myslíte že už u nás nemůžete nic objevit, vyražte na sever za našimi sousedy do Polska. Najdete tady mnoho neokoukaných míst kousek od našich hranic. Území, která několikrát změnila majitele, se vzpamatovává z toho dodnes.
Jedním z nich je město Raclawice, resp. jeho nádraží kousek od našich hranic. První železniční trať na současném polském území spojující Vratislav s Horním Slezskem se ještě před dokončením ukázala jako velmi výhodná investice, naplno se projevila po několika letech plného provozu propojením na Rakousko-Uherskou monarchii, Nysu, Prudnik, Głubczyce a Krnov či Opavu.
Rok 1945 přinesl konec 2. světové války a změnu státních hranic. Racławice Śl. se staly součástí polského státu a postupně význam trati začal upadat. Před několika lety vznikla česko-polská iniciativa železničních fanoušků, kteří snili či stále sní o prodloužení osoblažské úzkokolejky až do Polska, právě do železniční stanice Slezské Raclawice.
Polské sdružení železničních nadšenců několik let v nepoužívané železniční stanici v Raclawicích pořádalo nostalgické akce Piknik kolejowy. Vzpomínali při nich na zašlé časy, kdy Racławice byly významným železničním uzlem. Sdružení prosadilo zápis raclawického nádraží na seznam historicky významných železničních budov, tím na poslední chvíli zabránilo chystané demolici původních přístřešků nad nástupištěm. Požadují opravu depa parních lokomotiv, aby bylo kam umístit část expozice muzea. Věž vodárny byla postavena v roce 1905, má výšku 14 metrů a nádrž na vodu o kapacitě 200 m³. Stanici zásobovala vodou pro pět jeřábů. Voda se čerpala ze sedmi hlubokých vrtů u řeky Osobłoga, asi jeden kilometr od věže. Z důvodu značného rozdílu hladin (od řeky k základu věže cca 20-25 m) byly vybudovány dvě čerpací stanice s čerpacím systémem. Voda z vodárenské věže zásobovala parní lokomotivy a lokomotivní kolnu a v polovině 50. let byla odstavena.
Opuštěný železniční most přes řeku Osoblaha (Osobloga, Hotzenplotz) v Raclawicích se zajímavou minulostí a nejistou budoucností
Asi kilometr poté, co říčka Osoblaha opouští naše území a stává se polskou Osoblogou, ji překonává unikátní železniční viadukt.Hlavní nosník mostu (119 m), jehož spodní pás má tvar paraboly, spočívá na dvou pilířích vzdálených od sebe 85 metrů. Celková délka ocelového mostu s opěrami je asi 130 m.V červenci 1903 došlo v Racławicích k největší povodni v historii, v řece Osoblaha bylo tolik vody, že spláchla pilíře kamenného mostu na železniční trati do Hlubčic. Most se zřítil a koleje zůstaly viset ve vzduchu. Během několika následujících měsíců byla oblast vyčištěna a probíhala debata o tom, jaký bude nový most.Nový ocelový příhradový most byl oficiálně uveden do provozu 1. května 1904. Stavební práce byly po několika měsících dokončeny. Návrh mostu okamžitě ocenili němečtí architekti, autor mostu byl oceněn v Berlíně.Na pilíř nového železničního mostu byla umístěna pamětní deska, představovala obraz starého a nového mostu. Deska se ztratila za záhadných okolností pravděpodobně po druhé světové válce.Most přežil i události roku 1921, kdy v noci z 2. na 3. května vypuklo třetí slezské povstání, polští sabotéři nastražili výbušniny poblíž železničního mostu, exploze pravděpodobně zničila trať, most ale zůstal nedotčen. Zařízení přežilo bez úhony i druhou světovou válku.
Až do dubna 2000 jezdilo po mostě asi tucet vlaků denně. Tehdy byl pozastaven železniční provoz na trati do Hlubčic a od té doby most chátrá.Zda se dočká rekonstrukce a znovuuvedení trati do provozu, je otázka.Násep před viaduktem protíná tzv. tunel ozvěny – echo tunel. Říkají mu tak místní podle ozvěny, která se v tunelu rozléhá. Byl postaven v letech 1874-1874 při stavbě trati na železniční trati Głubczyce-Racławice Śląskie z charakteristických kamenných bloků.
fotogalerii najdete zde
Napsat komentář