zdroj: José Sepp Piños
Obec vznikla v roce 1951 sloučením dříve samostatných obcí: Trčkov / Trtschkadorf , Bedřichovka / Friedrichswald, Zelenka / Grünborn , Jadrná / Kerndorf, Černá Voda / Schwarzwasser a Kunštát / Kronstadt, což je dnes centrální část obce, kde najdeme i Kostel sv. Jana Křtitele.
Prvními obyvateli byli převážně dřevaři z Tyrol, což koresponduje s Krkonošemi.
Samotný Kronstadt se prvně zmiňuje r. 1628. Ke kunštátskému filiálnímu kostelu náležely i některé vesnice na kladské straně údolí: Mostowice (Langenbrück) – kostel v Mostowicích je vidět na obrázcích současně s kostelem v Záhoří, bohužel německý hřbitov je na polské straně zdevastován. Budu se věnovat příště. Obce odděluje jen most a říčka Divoká Orlice, dále Piaskowice (Friedrichsgrund), Lasówka (Kaiserwalde), Królewski Las (Königswalde)
Pozdně barokní kostel sv. Jana Křtitele pochází z let 1754 – 1763. Nahradil původní dřevěný kostel připomínaný již r. 1612. V márnici je náhrobní deska Johanna II. Friedricha z Kladského Hausdorfu, významného skláře (narozeného dle dostupných pramenů někdy v letech 1567-1573), který se dožil 68 let věku. Roku 1614 mu bylo uděleno nejstarší a adresné privilegium pro mistra skláře v oblasti Orlických hor. Na pravé straně Divoké Orlice vystavěl sklářskou huť, která se stala základem pozdější vsi Friedrichswald (dnes Bedřichovka).
Když Marie Terezie ztratila Kladsko a většinu Slezska, byla to pro zdejší obyvatele těžká rána. Zdejší obce vždy nejvíce tíhly ke svým sousedům na opačném břehu. I v oblasti obchodu a podobně panovaly živější styky s Kladskem a německojazyčnými městy na úpatí Bystřických hor (zvláště Kladskou Bystřicí / Habelschwerdt), nežli z vzdálenými a hlavním horským hřebenem oddělenými městy českými na Rakouské straně.
Zajímavé je, že i po uzavření Hubertuského míru v roce 1763 docházeli obyvatelé z kladských vsí do Kunštátského kostela, a to až do roku 1780, než byla zřízena samostatná farnost v Mostowicích / Langenbrück.
Po roce 1763 se populace v místních vesnicích významně rozrostla o emigranty z Kladských vesnic, kteří se z politických či náboženských důvodů odmítali stát příslušníky Pruska
V září roku 1779 navštívil obec na své inspekční cestě po Čechách císař Josef II.
Na faře se setkal se zástupci mnoha pruských emigrantů, kteří tu prý doslova živořili. Jejich delegaci vedl Joseph Rathmann, usídlený ve vsi Zelenka. Císař jim nápravu situace přislíbil a sám je obdaroval několika dukáty. Josef II. navštívil obec v doprovodu proslulého generála Laudona.
Během této návštěvy zde vlastnoručně kosil oves na poli sedláka Nutze. Místní na památku této události nechali zbudovat pomník a v kostele prý ještě dlouho visela na čestném místě památná kosa. Pomník obnoven v roce 1996.
V Kunštátu v čp. 93 žil a pracoval Ignác Preissler, významný barokní malíř skla a porcelánu (1676 – 1741). Proslavil se hlavně používáním techniky malby černou vypalovanou barvou, tzv. „švarclotem“, se zlatými dekorativními doplňky.
„Dosud mezi námi žijí lidé, kteří mučení a vraždy nevinných lidí schvalují. Vražda zůstává vraždou, ať už ji spáchá Němec, Čech, Rus, prostě kdokoliv.
V každém národě jsou hodní a zlí lidé,“ míní muzejní pracovnice Věra Kotková, která zkoumá místní divoký odsun sudetských Němců, a která je potomkem zdejších sudetských horalů.
Před sedmi lety se pustila do boje s démony a hledá, co např. předcházelo smrti čtrnácti, nebo až patnácti horalů, ale také, kde byli v květnu 1945 postříleni.
Ze svých domovů je odvedli 24. května 1945 a podle jedné verze zemřeli přímo u odbočky do Čertova dolu a podle druhé ve zdobnické fořtovně, kde byli také vězněni.
Zdobnickému rodákovi Helmutovi Feichtingerovi byly v té době tři roky a s rodiči bydlel v chalupě nedaleko místa, kde se tragédie měla stát. O události ví z vyprávění. Podle jeho slov brzy ráno kritického dne vyjelo ze Zdobnice auto v doprovodu vojáků k odbočce do Čertova dolu, během deseti minut byla slyšet střelba ze samopalů a asi po hodině přijeli vojáci zpět do Zdobnice. Vzpomíná si i na to, že nechybělo málo a z rodné vesnice ho s rodiči vyhnali kamsi do rovin východního Německa k Rujáně / Rügen, tak jako většinu původního obyvatelstva jeho vesnice.
Např. hřbitov v Jedlové sloužil k pohřbívání do roku 1946. Když se před patnácti lety snažila hřbitov zvelebit, najednou se jí v uličce mezi hroby propadla noha. „Když jsem už měla téměř celý hřbitov hotový, narazila jsem na malém prostoru na lidské lebky. Zarazilo mě, že skoro všechny měly v zátylku nebo na spáncích malé otvory, jakoby po projektilech. Zajímavé na tom bylo, že to místo bylo mezi hroby. Na policii jsem nález nenahlásila, protože potomci sudetských Němců o to nestáli. Báli se, aby se ostatky neztratily, “ vzpomíná Kotková. Postupně tam bylo objeveno 283 lebek a nálezem se policie nakonec zabývala, avšak nezjistila, že by se jednalo o oběti dávného zločinu.
Nákladná expertiza kosterních ostatků však nařízena nebyla. A takto bychom mohli pokračovat dál na více místech po celých Orlických horách, což jsem se již zmiňoval v příspěvcích u jiných zdejších kostelů.
Napsat komentář