Bohuslav Ševčík, jeden z Baťových „mužů práce“, působil i ve Šternberku

autorka: Vlasta Hlůzová, Šternberk

Málokdo ze současných obyvatel města i jeho okolí má ještě povědomí o existenci zdejší továrny na šicí stroje. Připomeňme si její nedlouhou historii spolu se jménem pro ni významné osobnosti strojaře Bohuslava Ševčíka – jednoho z  nejvýznamnějších předválečných ředitelů firmy Baťa ve Zlíně.

Bohuslav Ševčík se narodil 3. 12. 1901 v Tečovicích u Zlína. U firmy Baťa se vyučil mechanikem šicích strojů, výuční list však získal u strojníka Františka Mrlíka v Malenovicích. Po návratu do Baťových závodů absolvoval státní mistrovskou průmyslovou školu v Přerově. Poté pracoval jako rýsovač, kontrolor, mistr
a skupinář; jako velmi mladý se vypracoval na vedoucího konstrukčního oddělení baťovských strojíren. V roce 1931 byl Janem Antonínem Baťou pověřen vedením strojíren. Řídil i stavební oddělení a doly, celkem 18 tisíc zaměstnanců ve Zlíně, Otrokovicích, Třebíči a Sezimově Ústí. Pod jeho vedením se zvýšil
počet budov strojíren, byla zahájena i výroba výtahů, jeřábů, lanových drah, obráběcích strojů, dopravních člunů, bicyklů ad. V roce 1939 byl Bohuslav Ševčík jmenován ředitelem technických skupin. Podléhaly mu kromě strojírenství i výroba letadel, elektrooddělení, elektrárna a rozpisové oddělení. S akademickým sochařem, malířem a designérem Vincencem Makovským (1900-1966) spolupracoval na modelu soustruhu. Stál také u počátku odborného středoškolského vzdělání ve Zlíně. Jako ředitel firmy Baťa se snažil podporovat i tehdy nový a perspektivní druh dopravy – dopravu leteckou.

Mnohé avantgardní plány (nejen) jeho leteckého oddělení se však po vzniku samostatného slovenského státu 14. 3. 1939, okupaci zbytku území ČSR (bez pohraničí, zabraného po Mnichově 1938) a ustavení Protektorátu Čechy a Morava 15.3. 1939 už realizovat nemohly.

V roce 1945 byl Bohuslav Ševčík nucen ze Zlína odejít – stejně jako řada jiných osobností, zastávajících i za války významné funkce v podniku. Nejprve odešel do Šternberka, kde v  roce 1945 založil na adrese Světlov 7 závod na výrobu průmyslových šicích strojů. Zdejší okresní správní komise mu 20. 10. 1945 vystavila potvrzení o převzetí jeho žádosti. Po souhlasném vyjádření Společenstva zámečníků a příbuzných živností v Olomouci, Městské správní komise ve Šternberku, orgánů Sboru národní bezpečnosti a Obchodní a živnostenské komory v Olomouci vystavila Okresní správní komise ve Šternberku panu B. Ševčíkovi dne 27. 10. 1945 pod č. j. 7193-VI-1945 živnostenský list, znějící na „po továrensku provozování strojního zámečnictví, výrobu speciálních šicích strojů, jejich sklad, opravu, výrobu součástek i jejich prodej.“
Dne 30.10.1945 převzal do správy zchátralý objekt firmy Sudetenwerke (za války pobočný závod firmy Rheinmetal Borsik v Berlíně, kde byla tato zbrojovka vybombardována, zástupci této firmy proto hledali objekt v méně ohrožených částech Říše.) Nezapomeňme, že Šternberk byl za 2. světové války její součástí. Ve Šternberku pak začala pracovat hlavní provozovna s německou válečnou výrobou – výzkum a sériové zkoušení motorů turbínových letadel; počátkem roku 1945 zde pracovalo asi 200 lidí.

Před válkou byla na adrese Světlov 7 textilní továrna firmy Gröger & Mikulaschek (přádelna, tkalcovna a barvírna látek), ta ukončila výrobu na prahu 2. světové války (1942). Hermann Gröger větší část areálu wehrmachtu pronajal, v textilní výrobě sám pokračoval jen s 20 lidmi. Po válce pak byla na obě firmy sídlící ve stejném objektu uvalena národní správa.
Bohuslav Ševčík ze Zlína převzal zbořenisko firmy Sudetenwerke a začal objekt postupně přeměňovat v továrnu na šicí stroje. Obdobné vyráběla tehdy firma Singer. B. Ševčík vyráběl průmyslové stroje rychloběžné s vázaným stehem pod značkou ŠV1 pro oděvní a prádlový průmysl. Ve výrobním programu byly také šicí stroje obnitkovací (overlocky), dvounitné i třínitné.
Firma se rozrůstala a kvalitou svých výrobků postupně vytlačila z domácího trhu americké singrovky. V roce 1948 zaměstnávala celkem 110 zaměstnanců.
Výnosem ZNV v Brně č. j. 3841-4 ze dne 4.3. 1948 byla firma Bohuslav Ševčík, speciální průmyslové šicí stroje, dána pod národní správu. Národní správou byla pověřena Zbrojovka Brno, národní podnik, se sídlem v Praze, a národním správcem byl jmenován Leopold Hlubek, vedoucí provozu Zbrojovky Vsetín. Novým výnosem ZNV v Brně č.j. 10903/IV/29/48 byl 5.5. 1948 první výměr o národním správci zrušen a národní správou nad touto firmou byl pověřen n. p. Mila, závody na šicí stroje v Opavě. Zmocněncem pro národní správu byl jmenován Bohuslav Ševčík.
Vyhláškou č. 2545 ministra průmyslu Klimenta ze 14. 12. 1949, č. j. 175029/1949-V-IV-1 byly vyčleněny závody Boskovice a Šternberk z majetkové podstaty n. p. Minerva Opava a začleněny do n. p. Moravia Mariánské Údolí (později závod MORA). Stávající výroba dvou typů průmyslových šicích strojů textilních (221 a 661) ve Šternberku byla zrušena a přemístěna do n. p. Minerva Boskovice. Nově byla ve Šternberku zavedena výroba plynových průtokových ohřívačů.
Bohuslav Ševčík přešel ze Šternberka nakrátko do Bratislavy a poté do Brna. Dle osobního sdělení jeho vnučky však odešel asi ve svých 55 letech do předčasného důchodu i za cenu toho, že musel pak žít velice skromně. Pro něj bylo důležité, že nechtěl sloužit režimu, který mu vzal téměř všechno.

Téměř zázrakem mu však zůstal dům. Domu, zahradě, milovaným včelám a svým třem vnoučatům se věnoval až do svého konce.

Zemřel 20.2. 1983 v Kroměříži. Ze vzpomínky jeho vnučky, žijící v Napajedlech, si dovoluji citovat postřeh
o jeho lidských vlastnostech: „Jeho výchovné metody byly někdy dosti svérázné… Vedl nás k práci na zahradě, domácím pracím, učil nás pracovat poctivě, vážit si práce druhých, i toho, co jsme sami vypěstovali, být pokorní. I když jsme byla milovaná vnoučata, byl velmi přísný a nic nám neodpustil. … Když nám náhle v 83 letech odešel, byl to pro nás šok… A už nikdy nic nebylo jako dřív…“

Avšak vraťme se nyní ještě do „baťovského“ životního období Bohuslava Ševčíka. Zaměstnanci firmy Baťa bydleli ve Zlíně převážně ve firemních domcích. Bohuslav Ševčík získal v roce 1935 od firmy Baťa pozemek v zahradním terénu na jižním okraji města Zlína, aby si zde mohl pro svoji rozrůstající se rodinu postavit dům.
Navrhl jej významný zlínský architekt Miroslav Lorenc (1896-1943), za války ve Vratislavi popravený pro účast v protinacistickém odboji skupiny Obrana národa. Ve Zlíně vyprojektoval od roku 1930 na 50 nadčasových staveb, z Baťovy projekční kanceláře však po roce odešela založil si vlastní praxi. Jeho koncept Ševčíkovy vily ještě v roce 1937 rozvinul architekt Vladimír Karfík (1901-1996). Nadčasový elegantní dům ve vilové čtvrti, v ulici Na Požáře, je umístěn na západní části svahu v zahradě. Vila obdélníkového půdorysu je střídmou stavbou s nekomplikovanými tvary. Jednoduchý hranol vily Miroslav Lorenc zkombinoval a oživil prolomením, proskleným rohovým oknem zimní zahrady obývacího pokoje, a odvážnou křivkou předstupující kamenné terasy. Interiér působí vzdušným a nadčasovým dojmem. Třebaže bylo první patro vily značně poškozeno v roce 1944 při bombardování Zlína, exteriér vily, podstatná část jejího dřívějšího vybavení i původní stupňovité řešení zahradního terénu se zachovaly dodnes bez  větších  změn.
Stavba  je nyní vedena mezi Slavnými vilami Čech, Moravy a Slezska. (Viz internet: Vila Bohuslava Ševčíka: www.slavnevily.cz/vily/zlinsky/vila- bohuslava-sevcika). Některé údaje v tomto internetovém textu však již nejsou aktuální, majitelem funkcionalistické vily již není syn, ale pravnuk B. Ševčíka. V současné době v ní nikdo nebydlí, neboť dům prochází celkovou rekonstrukcí.

Se jménem Bohuslava Ševčíka se můžeme setkat také např. v publikaci Zdeňka Pokludy, historika z Informačního centra Baťovy zlínské univerzity, nazvané Baťovi muži (Nakladatelství a vydavatelství: Kovárna Viva, 2012).
Bohuslavu Ševčíkovi byla věnována pozornost rovněž v jedné kapitole prestižní publikace Minervy Boskovice z roku 2021 s  titulkem Minerva 2021. Dílem kolektivu autorů (Ing. Milan Sivera, Richard Toufar, editor Jan Svoboda) a jejich spolupracovníků, včetně Technického muzea v Brně, je ojedinělá, profesionálně koncipovaná publikace s bohatou obrazovou a fotografickou dokumentací, která shrnuje 140 let dlouhou cestu světoznámé tovární značky na výrobu šicích strojů od jejích počátků až do současnosti a taktéž historii šití a šicí techniky u nás i ve světě.
Osm let výroby speciálních šicích strojů ve Šternberku sice představuje v této více než dvousetsedmdesátistránkové publikaci kratičkou epizodu, avšak Šternberk se díky této výrobní tradici proslavil; kvalitní výrobky ze Šternberka putovaly nejen do vnitrozemí, ale i do ciziny, např. do Belgie, Francie, Švédska, Holandska i Palestiny.
Pracovitý a vytrvalý Bohuslav Ševčík s manažerskými zkušenostmi firmy Baťa se zajímal také o životní podmínky svých zaměstnanců; podobně jako Tomáš Baťa ve Zlíně i on se snažil ve Šternberku zajistit svým dělníkům bydlení, levnější stravování apod. Jméno tohoto odborníka v oboru strojařství, který si jako člověk dokázal zachovat za války i za nelehkých časů minulého režimu „rovnou páteř“, by proto nemělo být (nejen) v našem regionu zapomenuto.

(vhl)