Libor Vojkůvka – malíř radosti

autorka: Vlasta Hlůzová

Malíř Libor Vojkůvka se narodil 23. 7. 1947 v Bystřici pod Hostýnem – Rychlově v rodině poštovního doručovatele. Pocházel z pěti dětí. Od roku 1953 však žil s rodiči a sourozenci v Oskavě, obci ležící 18 km severně od Uničova. Obec se rozkládá v hlubokém romantickém údolí, obklopeném kopci Hraběšické hornatiny, podél toku stejnojmenné říčky. Krásnou přírodu tohoto kraje si už v mládí Libor Vojkůvka zamiloval. A snad právě proto v této krajině dětství má své kořeny i jeho pozdější malířská tvorba, jeho květinový a motýlí svět.

Vyučil se v Zábřehu zahradníkem (1965-67) a do nástupu vojenské služby pracoval ve Velkých Losinách. Jeho vysněná cesta do světa umění nebyla jednoduchá. Aby se mohl přes den věnovat malování a také aby si mohl pořizovat plátna, štětce, barvy a další malířské potřeby, pracoval potom několik let v oskavském Moravolenu jako noční dělník u napínacího rámu.
Malovat začal v roce 1971. Kresbě i malbě se učil sám. Pilně studoval odbornou literaturu, seznamoval se s  různými malířskými směry a technikami malby, kompozicí obrazu, navštěvoval muzea, galerie, knihovny, zajímal se o práci restaurátorů, pokoušel se kopírovat staré mistry. V roce 1974 už maloval své vlastní práce, o dva roky později se začal prezentovat na výstavách amatérských umělců (Šumperk, Ostrava, Praha). Koncem roku 1979 se uskutečnila první souborná výstava jeho obrazů v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci, tatáž výstava o dva roky později v pražském Památníku písemnictví. Její úspěch zaznamenal již významný vstup Libora Vojkůvky do světa profesionálního výtvarného umění.

V roce 1980 získal na Státním hradě Šternberk zaměstnání zahradníka a byt. Přitom se stále věnoval malování. Techniku své malby se snažil stále zlepšovat, aby bylo dílo dokonalé i po řemeslné stránce do nejmenšího detailu. Tak se dopracoval k osobité technice malby podobné té, kterou používali mistři vrcholného období renesance (Rembrandt, Tizian, Rubens, Leonardo da Vinci, Dürer aj.). Vše si dělal sám od napínání pláten a jejich podkladového šepsování, přes míchání barev až po lakování hotové malby; i nejrůznější štětce si zhotovoval sám.
Jak vznikal podivuhodný, barevně zářivý svět jeho obrazů? Náš malíř nanášel na sebe četné tenké barevné vrstvičky – lazury, odstíny barev pak vznikají jejich součtem. Pracoval svědomitě, poctivě, pomalu, tato technika je totiž časově dosti náročná. Libor Vojkůvka kdysi v jednom ze svých četných interwiev uvedl, že on sám skládá obvykle deset, nejvýše dvanáct tenkých vrstviček.
Nějakou dobu měl na šternberském hradě i malou soukromou galerii. Vybudoval si ji z bývalé konírny, později uhelny poblíž bytu, v němž žil se svou rodinou. Různými menšími zakázkami si tehdy přivydělával ke svému platu zahradníka a platu manželky učitelky (omalovánky pro děti, kalendáříky…).

Byl též autorem večerníčků Skopičinky a malůvky Mistra Libora Vojkůvky, anebo pomalovaného autobusu ve filmu Trhala fialky dynamitem. Časem se mohl věnovat již jen malování, stal se z něj umělec na „volné noze“. Zakoupil ve Šternberku v ulici Na Stráni domek se zahradou. Zde měl potřebný klid a prostor pro svoji práci i záliby. Zaujat výtvarným tématem dokázal ve svém ateliéru pracovat nepřetržitě dvanáct až šestnáct hodin denně na několika plátnech současně – i po tři měsíce, při malování byl vytrvalý a doslova neúnavný. Pak zase musel na nějaký čas úplně změnit činnost obvykle někam cestoval nebo se toulal přírodou. Řadu let se také po měsících usilovné práce vydával jako tulák a dobrodruh do světa.
Navštívil na sto čtyřicet zemí, jako Bali, Filipíny, Jávu, Laos, Kostariku, Srí Lanku, Mexiko, Kubu a další, v některých zemích byl i vícekrát, např. v Thajsku 24krát. Pak se zase rád vracel do Šternberka. Takovýto způsob života se ovšem dalece vymykal všednímu stereotypu… Libor Vojkůvka byl velký šternberský patriot. Šternberk miloval, trvale zde zapustil své kořeny a dokonale se sžil s jeho obyvateli.

Pro své malířské náměty čerpal inspiraci v přírodě a mezi lidmi – u nás i v cizině. Velkou láskou Libora Vojkůvky byly botanika a entomologie (nauka o hmyzu). Byl zaníceným pěstitelem kaktusů a sběratelem
historických pohlednic, brouků, motýlů i různých starožitností, veřejnosti znám též jako fundovaný hudebník, dobrý zpěvák a hráč na kytaru, svérázný i poutavý vypravěč. Miloval děti, rád se setkával s lidmi a lidé s ním. Nemiloval konvence, byl zcela svobodomyslný a ve všem všudy svůj (včetně vizáže, vystupování i jadrné mluvy). Neměl rád ani jakékoli „zaškatulkovávání“ svého malířského díla kunsthistoriky – ti jej většinou zařazovali k naivním malířům. Sám se v malbě považoval spíše za snového realistu.

Od 90. let minulého století spolupracoval také s různými kulturními organizacemi i s filmem a televizí, byl mecenášem řady sociálních projektů, prostřednictvím své tvorby patřil také několik let k nejštědřejším
podporovatelům zlínské Filmové školy (aukce malovaných filmových klapek). Filmové klapky byly vydražovány až v milionových částkách ve prospěch studentů – budoucích filmařů.
Šternberané vyjádřili spontánně poprvé svůj obdiv a uznání Mistru Vojkůvkovi v roce 1998, kdy byl v celoměstské anketě Šternberských listů (redaktor PhDr. Jindřich Hovadík) zvolen Osobností roku. Ve stati „Fenomén“ Libora Vojkůvky (ŠL 5/98), v rozhovoru redaktora Šternberských listů s členem Sdružení
výtvarných kritiků a teoretiků v Praze PhDr. Jaroslavem Váňou, CSc., nalezneme odborné hodnocení Vojkůvkova díla. Z několika publikací J. Váni, jenž vlastně Vojkůvkův talent objevil a umožnil mu i prezentaci na výstavách amatérských výtvarných umělců, se dozvíme o našem malíři více (je to např. zdařilá monografie Libor Vojkůvka z roku 2000 a některé povídky téhož autora, zařazené do jiných jeho publikací).
U příležitosti životního jubilea Libora Vojkůvky se konala v olomoucké galerii Skácelík retrospektivní výstava jeho díla (otevřena 15.10.2007). Dne 16.11.2007 obdržel Mistr Libor Vojkůvka za své výtvarné dílo Cenu města Šternberka. Za své celoživotní výtvarné dílo převzal ve dvoraně slávy v  Prostějově
dne 12. dubna 2018 Cenu Olomouckého kraje. Jeho blízké, přátele, příznivce, spoluobčany i širší kulturní veřejnost proto hluboce zarmoutila zpráva o náhlém ukončení jeho životní cesty. Zemřel ve Šternberku po těžké nemoci 21.září 2018.

Talentovaný Mistr Libor Vojkůvka se vypracoval ze skromných poměrů. Dnes je jeho dílo vysoce ceněno a uznáváno. Řadu informací a dokumentů o jeho životě a díle najdeme nyní na internetu, v paměti (nejen) Šternberanů však zůstává v živoucích vzpomínkách; každé setkání s ním bylo totiž jedinečné i výjimečné.
Libor Vojkůvka měl hluboké sociální cítění, nikdy mu nebyly lhostejné problémy těch, kteří nejsou movití, a bolelo ho, když bylo komukoli i čemukoli ubližováno. Samozřejmě také našemu životnímu prostředí, naší přírodě.
Otevřeně se – slovem nebo písmem – dokázal k různým problémům vyjádřit. Většina jeho obrazů má ekologický nebo biblický podtext (bibli považoval za „knihu knih“). Svými obrazy rozdává radost dodnes.
Rozdával ji i na četných besedách, setkáních a různých akcích všude jinde. Měl smysl pro humor i recesi.
Se svou první manželkou Alenou vychovali dceru a syna, dalšího syna má šternberský malíř z krátkého druhého manželství, jež uzavřel roku 2012 s brněnskou restaurátorkou Dagmar, v době sňatku o 38 let mladší.
Čím vším Libor Vojkůvka ve svém životě vlastně byl? Držím v ruce pohlednicovou reprodukci jedné z jeho olejomaleb na plátně Zuzana v lázni a na jejím rubu čtu jeho vlastní slova: Autor obrazu – Libor Vojkůvka. Malíř, cestovatel, dobrodruh, sběratel utensilií, filozof, básník, spisovatel, entomolog, zoolog, ichtyolog, herpetolog, zdatný pěstitel sukulentů, botanik, odborník na plísně, pábitel, člověk s vkusem vytříbeným a vysokých hodnot mravních, tremp kytarista, též zpěvák – příležitostný jódler, milovník žen a abstinent. A dodejme: Dnes jeden z nejvýznamnějších současných moderních malířů, uznávaných u nás i ve světě.