autor: Jaromír Fischer, Bouzov

(13. 7. 1919 – 19. 2. 2011)

    Dnešní článek se bude věnovat jednomu ze tří bouzovských mužů, kteří za 2. světové války bojovali na západní frontě. O Františku Navrátilovi, který by se v červenci letošního roku dožil 100 let.

    Malý František se narodil v létě roku 1919 do rodiny, v níž později žilo šest sourozenců. Vyrůstal na Bouzově v domě číslo 27. V šesti letech začal chodit v rodné vesnici do obecné školy a poté pokračoval na měšťanské škole v Lošticích. Po získání základního vzdělání odešel do Zlína, kde nejdříve pracoval jako dělník v dřevovýrobě. Pak přešel na Obchodní akademii, kterou však musel platit. Rodina nebyla příliš majetná (zemědělci s jedním párem koní, 4 kravami), ta mu na studia nemohla přispívat. Proto pracoval, zajistil si práci v nákupním a prodejním oddělení Baťových závodů. Zde vykonával pomocné práce a pracoval i ve statistickém oddělení. 

    Ve 3. ročníku (r. 1938) byl vyslán na pracovní stáž do Anglie s cílem zdokonalení se ve světovém jazyce. Zde byl ubytován v rodině Itala, a jak popisuje, jeho učení se jazyku bylo velmi těžké. Svou velkou snahou a houževnatostí se mu veškerá úskalí jazyka podařilo zdolat. V té době řídil dovoz sirek ze Sušice do Velké Británie. Veškerá výroba sušického závodu šla právě do Anglie. Byl prý to „dobrý obchod“. Stáž, která měla trvat dva měsíce, byla díky nadřízenému prodloužena. A do toho přišla okupace, Protektorát. Františkovi se domů nechce a tak zůstává v Anglii.

    Počátkem války vstupuje do československého vojska ve Velké Británii. Jeho velikou touhou bylo se dostat k československému letectvu. Byl velmi zklamán, když byl poslán k zbrojnímu a pěšáckému výcviku. K letectvu se však přesto dostal a to díky inzerátu v Daily Herald, který sháněl letecké palubní střelce. V té době sloužil v armádě v hodnosti svobodníka. Po ukončení výcviku se stal anglickým seržantem ( Sgt.). Tento kompletní výcvik trval tři roky.

    15. 9. 1942 byl poslán do kurzu NO 1429 č. 11. Zde cvičil v posádce Sgt. Huňáčka spolu s Sgt. Hnilicou, Sgt. Bogdanem a F/O Hlobilem. Kurzu se účastnily posádky bez druhých pilotů. V předvečer ukončení výcviku byly provedeny střelby na vlečný terč s těmito výsledky:  F. Navrátil- 12 zásahů, Bogdan 40, Hnilica 62 zásahů. Výcvik byl ukončen následující den, tedy 21. 12. 1942.

    Na to byla celá osádka převelena k 311. čs. bombardovací peruti, která v té době létala na dvoumotorových Wellingtonech a už sloužila u pobřežního letectva. Účastnila se pátrání a ničení nacistických ponorek. Posádce Sgt. Huňáčka se 16. 5. 1943 podařilo pravděpodobně potopit německou ponorku v Biskajském zálivu. Do konce června roku se podařilo československým letcům vypátrat 20 a zaútočit na 16 ponorek. 

    Počátkem srpna 1943 došlo k ukončení výcviku 311. perutě na bombardéry americké výroby Liberátor, kde byla osmičlenná posádka. František tu létal jako radiotelegrafista sedící v kabině za kapitánem letadla. Lety to byly úmorné na fyzickou i psychickou kondici. Vždyť velmi často trvaly až 14 hodin a najít ponorku, to bylo, jako najít pověstnou jehlu v kupce sena Kromě pátrání po ponorkách museli být neustále ve střehu před německými stíhači. Zvláště dvoumotorové Me 110 byly velmi nebezpečné. Těm bylo radno se vyhnout. Rychle do mraků a honem pryč. Celou tuto dobu létal s kapitánem letadla Huňáčkem.

    Po ukončení operačního turnusu přešel František k 246. dopravní peruti. Nejdříve se zúčastnil kurzu č. 20  ( 26. 9. 1944 – 4. 1. 1945), kde pilot Huňáček a radiotelegrafista Navrátil byli vyhodnoceni jako 2. nejlepší ve své specializaci. Hned po kurzu začínají plnit úkoly, které vyplývaly z úkolů perutě. Létali s různými úkoly a na různých trasách. Jen do Indie společně letěli dvacetkrát. Tam 2 dny a zpět též dva dny. 

     Domů se vrátil až v pozdním létě roku 1945. Nejdříve do Prahy a potom na Moravu, do Brna. Působení v armádě jej nelákalo, ještě nějakou dobu létal, především na lince Brno – Ostrava. Pak z armády odešel, aby se mohl věnovat své původní profesi. Měl však nálepku „ zápaďáka“, který musel být neustále hlídán a kontrolován. Bez vstupu do KSČ by se své profesi nemohl věnovat. Později František se svou manželkou žili pět roků v Anglii, kam byl vyslán svým zaměstnavatelem. 

     František Navrátil byl po roce 1989 povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě a za svou válečnou činnost byl vyznamenán 4 válečnými kříži z roku 1939, medailí Za chrabrost před nepřítelem, medailí Za zásluhy.

    Závěr svého života prožil v pečovatelském domě Suc Rydec a zde 19. 2. 2011 zemřel.

    To je ve velké stručnosti vylíčen život statečného muže původem z Bouzova, na kterého by mohli být Bouzováci hrdi a hlásit se k jeho odkazu –„ Před násilím se neutíká“ – „S násilím se bojuje“.

Jaromír Fischer                                                                                           květen 2019-05-14

Podklady: Miloslav Pajer – Ve stínu slávy, vydání 1., 1992, Svět křídel

                   Post bellum – rozhovor s Františkem Navrátilem

                   Vzpomínky bratra – Štěpán Navrátil

Foto- M. Pajer – Ve stínu slávy