text a foto:: Mirka Schärfnerová
Je tu pár záběrů a vzpomínek z pozdního odpoledne a večera v polské vesničce Okrzeszyn v Dolnoslezském vojvodství, v kamiennogórském okrese, v gmině Lubawka, v takzvaném Okrzeszynském výběžku, v blízkosti česko-polských hranic a české vesnice Petříkovice na Trutnovsku, pod vrcholky Vraních i Jestřebích hor.
Tato oblast náležela v 8. století k českému území. Český král, jenž chtěl rozvíjet hospodářství své země, povolal osadníky ze západu, aby zakládali města a vesnice, věnovali se průmyslu, řemeslu a obchodu. V této době se v místě dnešní obce objevil Albert, povoláním sklář, jenž založil osadu. Osada dostala název Albendorf. Albert se stal prvním starostou, založil sklárnu, postavil hostinec a mlýn. V následujících letech začala v okolních horách těžba kovových rud a uhlí.
Rok, kdy byl Albendorf předán cisterciákům z Krzeszowa, není znám, ovšem jisté je, že v roce 1352 svídnicko-javorský kníže Boleslav II. Malý potvrdil práva občanů obce provozovat v místě důlní práce. V následujících staletích se Albendorf proslavil tkalcovstvím a kamenictvím. V dobách míru obec vzkvétala, během válek moc netrpěla. Patřila do Čech, do Svídnicko-javorského vévodství, Rakouska, Pruska i Německa.
V letech 1919-1933, v době Výmarské republiky, byl Albendorf pulzující vesnici, téměř městem, s černouhelným dolem, továrnou na těstoviny a moderní tkalcovnou. V obci byly domácí tkalcovské dílny, čtyři penziony s restauracemi, horská chata, kovárna, dva mlýny, dvě pekárny, jatka a dva obchody. Duchovní potřeby farníků zajišťovaly dva kostely. Dále v obci stála celnice, lesovna, škola a pošta. Ziederthal Bahn – železnice údolí Zadrny přivážela turisty a inženýry, vyvážela uhlí, produkty místního průmyslu a řemesel, zemědělské produkty. Rozvíjel se cestovní ruch. Albendorf měl pravidelné železniční spojení s Vratislaví a Berlínem.
Velké oblibě se těšily horské stezky a malebná cesta ke skalnímu městu u Adršpachu. Velmi aktivní byla místní pobočka Riesengebirge Verein (krkonošské turistické sdružení). Kulturním centrem byl dům starosty Scholtisei, mohutná barokní budova s tanečním sálem s klenutým stropem, neseným mohutným sloupem. Konaly se zde výtvarné výstavy, plesy a společenská setkání. V obci působilo 13 spolků. Toulal se zde i Wilhelm Patschovsky tehdejší známý tvůrce kapesních průvodců po různých pohořích této části Sudet, od Jizerských hor po Stolové hory. Vitalis Manczynski učil ve škole a Erich Fuchs kreslil každodenní život obyvatel. Zdálo se, že prosperující život obce nic nenaruší. Bohužel v roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler. Druhá světová válka, kterou začalo Německo, vedla k velkým územním změnám. V důsledku mezinárodních dohod bylo Polsko přesunuto na západ a ztratilo své východní pohraničí ve prospěch Sovětského svazu. Několik miliónů Poláků bylo nuceno opustit své domovy. Jako kompenzaci Polsko dostalo část bývalých německých zemí včetně Dolního Slezska a s ním i Albendorf. V červnu 1945 přivezla železnice do Albendorfu první polské osadníky, vyhnané z jiných oblastí Polska násilím nebo poválečnou chudobou. Zabrali dobře rozvinutou obec, která přežila válku bez úhony. Zpočátku německé a polské rodiny žily a hospodařily společně. Později došlo k deportaci Němců a jejich veškerý majetek přešel do vlastnictví Poláků. Název Albendorf byl změněn na Albinów a poté na Okrzeszyn. Politické změny v poválečném Polsku, ničení pohraničních oblastí, vývoz různého zboží potřebného k obnově Polska a časté rabování způsobily úpadek obce.
Zůstal jeden kostel, obchod a 60 ze 139 hospodářství. Zmizely továrny, mlýny, pekárny, penziony, školy, pošty a železnice. Většina z po roky obdělávaných polí zarostla lesem. V 50. letech 20. století byl otevřen uranový důl, ale ložiska se ukázala jako příliš chudá a po pár letech byl uzavřen. Znovuzískání polské suverenity v roce 1989 a návrat ke kapitalismu nepřinesly očekávané změny k lepšímu. Teprve v posledních letech byly oceněny přírodní a turistické hodnoty Okrzeszyna, které jsou jistou nadějí pro rozvoj obce do budoucna.
Celou fotogalerii naleznete zde
Napsat komentář