autor: Pavel Kili Jedelský 

Narodila se 23. dubna 1917 do německé židovské rodiny Juliuse Fröhlicha. Byla nejmladším dítětem. V roce 1928 zemřel její otec a rodinný podnik, továrnu na likéry a konzervárnu ovoce známou jako A.S.Fröhlich, převzal bratr Albert. Betty už v té době žila jen s matkou. Po ukončení německé obecné školy nastoupila na zábřežské gymnázium, které úspěšně dokončila v roce 1936. Vynikala především v jazycích, mluvila plynule německy, česky, francouzsky a s obtížemi i latinsky.

Matka Bronislawa se rozhodla poslat ji na studium do Paříže. Pro podnikavou Betty to v jejím věku bylo velké dobrodružství. Její francouzské studium ale netrvalo dlouho. V říjnu 1938 zabralo Německo její milovaný Zábřeh a ona rychle pochopila, že s židovskou krví není šance se vrátit. Ale ani Francie nebyla bezpečným útočištěm. Betty byla v pasti, její doklady jí neumožňovaly kamkoliv vycestovat. Betty se proto rozhodla „formálně“ provdat za angličana Franka Wordena, rovněž studenta. Jen tak se mohla s ním dostat do Británie, jako britský občan.

V polovině roku 1940 napadlo Německo letecky Anglii. Betty se dobrovolně přihlásila do WAAF (Women’s Auxiliary Air Force) kam byla přijata ještě téhož roku. Díky tomu, že hovořila plynně německy, získala místo ve skupině, která prováděla odposlech korespondence posádek letounů německé Luftwaffe.

Řídící věž na letišti RAF v Ibsley od na obraze od J. Chandlera a dnešní podoba této věže. Tady se v roce 1943 Irena Betty Fröhlichová poznala se svým budoucím mužem štábním rotmistrem a letckým mechanikem Aloisem Pátečkem. Oba sloužili u 310. perutě RAF.

V roce 1943 bylo vyhověno její žádosti, aby byla přemístěna k české sekci RAF. Stala se příslušnicí 310. perutě, kde také poznala štábního rotmistra Aloise Pátečka, který pracoval jako mechanik. Když zjistila, že s ním čeká dítě, tak se za něj v lednu roku 1945 provdala. Betty byla demobilizována v květnu 1945, tedy těsně před narozením syna Antonína (16.5.1945). Její muž se vrátil do ČSR až 19.8.1945 a ona ho později následovala. Už v roce 1946 se rozhodli vrátit zpět do Anglie. Po únoru 1948 nabídla Kanada možnost emigrace mnoha čechoslovákům. A tak se Pátečkovi v září 1948 stěhují do kanadského Toronta. Začátky nebyli lehké, problém dělalo i jejich špatně vyslovitelné české jméno Páteček a tak ho změnili na Patta. Alois byl rázem Louise Patta a syn Antonín pak Anthony Patta. Betty se živila jako účetní. Když Alois Páteček v říjnu roku 1959 v Torontu zemřel bylo Antonínovi čtrnáct let. Betty se po zralé úvaze znovu obrátila na rodinného přítele Franka Wordena a znovu se za něj provdala.

Rodina Fröhlichova zřejmě přišla do Zábřeha z židovské komunity v Úsově, kde byl Selig (Friedrich) Fröhlich (1789 – 1841) nájemcem pálenice a poté též nájemcem pálenice v Zábřeze.
Zde se narodil 1. X. 1825 jeho syn Moritz Fröhlich, Edler von Feldau (šlechtický titul obdržel od císaře Františka Josefa I. za svoji činnost na poli železničního stavitelství převážně na Istrii), který zemřel na srdeční mrtvici v Mentonu na Cote d´Azur 16. III. 1896 a je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni. Jeho manželkou byla Nina Malvina Fröhlich.
Jeho bratr Abraham (Albert) Fröhlich (1831 – 1886) měl za manželku Betty (1836 – 1907), rozenou Zirkus.
Jejich syn Julius Fröhlich (1864 – 1928) je již známým továrníkem v Zábřeze, majitelem palírny, výroby likérů, ovocných šťáv a marmelád (budovy pozdějího Okresního stavebního podniku, dnes již se zbořeným komínem) a obecním zastupitelem činným ve stavebním odboru. Jeho manželkou byla Bronislawa Fröhlich, rozená Dattner.
Z jejich dětí Wilhelma Moritze, Alfreda, Betty Irene Zity, Edity a Hanse (dvě zemřely za holocaustu) je velmi zajímavý osud posledně jmenovaného Hanse (nar. 4. IX. 1902 v Zábřeze, zemřel 9. VII. 1977 v Kostnici, který neprve vystudoval zábřežskou německou průmyslovou školu a poté práva na pražské německé universitě, aby pak pracoval v letech 1929 - 1938 jako redaktor ve známých pražských novinách Prager Tagblatt. V roce 1938 uprchl před nacismem do USA, kde působil v různých novinách (pod jménem Frederic March, v roce 1946 se vrátil do Německa.
V roce 1925 ohlásila však firma Fröhlich „vyrovnání“, neboť přišla o mnoho peněz při inflaci v Německu: aktiva činila 1.656.725,99 Kč, pasiva 5,215.391,46 Kč. Nabídka vyrovnání zněla na 35%, nebyla však přijata a tak šla firma do konkurzu a zanikla.
Rodinnou vilu koupila v roce 1929 českobratrská církev evangelická, která ji v letech 1981 – 85 přestavěla a využívá ji jako modlitebnu.
                                      zdroj: Miroslav Macek
Evidenční karta rodiny Juliuse Fröhlicha, Betty je uvedena jako poslední dítě v rodině.
Zdroj: SOkA Šumperk
Třídní výkaz z posledního ročníku gymnázia ukazuje, že Betty nebyla moc pilný student.
Měla talent na jazyky. K nim koncem 30. let přibyla i životně nutná angličtina.
Povšimněte si čtyřky z matematiky. A úsměvné je, že se Betty od začátku 50. let živila jako účetní.
Letecká kárta Aloise Pátečka. za povšimnutí stojí „Adresa rodičů“ (uprostřed) kde je tužkou přípsáno: „známá miss Betty Worden (Fiancee)“ tedy snoubenka.

V průběhu let se stala se prezidentkou Parents Guild of Engineering Students na univerzite v Torontu. Byla aktivní členkou Společnosti administrativního managementu, prezidentkou North Toronto Business and Professional Women’s Clubu, členkou North York Obedience Clubu a členkou Kerry Blue Terrier Club of Canada. Betty také promovala s vyznamenáním na York University v neuvěřitelných 81 letech. Celou dobu svého kanadského pobytu bydlela na 36 Kilbarry Rd. a později v Richmond Hill. Toronto se stalo jejím skutečným domovem, prožila v němu dvě třetiny svého života. Zemřela 24. ledna 2006 v místní centrální nemocnici obklopena synovou rodinou a pravnoučaty.

Dům Betty kanadském Torontu, 36 Kilbarry Rd.