Zapomenutý letec, šéfpilot JAROSLAV ŠVÁBENSKÝ

*16. ledna 1909 Vladislav

+1. listopad 1964 Jivová

Za to, že v dějinách československého letectví nebude jméno tohoto pilota, Moravana Jaroslava Švábenského zcela zapomenuto, můžeme vděčit především Slováku Milanu Gajdošovi (1931- 2013), promovanému historikovi, archiváři, muzeologovi a autorovi několika vlastivědných publikací i turistických průvodců převážně z kraje Slovenského národního povstání (Banská Bystrica a okolí, Turiec aj.)  

Zájem o tento kraj a jeho historii jej dovedl k letecké tradici města Zvolen a některým leteckým osobnostem. Jaroslavu Švábenskému věnoval v r. 2004 článek Šéfpilot Jaroslav Švábenský, jenž je archivován v Letokruzích a publikovaný na internetu. Článek byl dlouho jediným oficiálním literárním pramenem k osobnosti tohoto pilota. Vlastivědné bádání je ovšem nikdy nekončící proces…

Historik M. Gajdoš, rodák ze Sliače a odborník na regionální historii, se v posledních letech svého života zabýval myšlenkou představit čtenářům málo známá fakta o počátcích letectva na Pohroní. Chtěl připomenout místa a osobnosti z historie letectva, které se zasloužily o jeho vznik.

Jak napsal M. Gajdoš: Bylo by asi obtížné najít v hospodářském nebo kulturním životě oblast, v níž by se ve 20. století na Slovensku neprojevila pospolitost s Čechy. Obzvláště po vzniku samostatného Československa v roce 1918, kdy se Slovensko stalo jeho součástí. Spolupráce obou bratrských národů se pozitivně rozvíjela i v oboru letectví.

Málokteré slovenské město má v letectví tak bohatou tradici jako Zvolen. Její základy zde položily mnohé letecké osobnosti, např. Jůlius Trnka nebo Juraj Puškár, ale také letci z Čech a Moravy. Zájem o vytvoření dobrých podmínek pro sportovní a vojenské letectví měly státní a veřejné orgány zejména Československá armáda a Národohospodářská župa středoslovenská.

Vznik dnešního letiště Sliač na středním Slovensku u Zvolena (dříve Tri Duby), jež je v současnosti využíváno i jako letiště vojenské (1. letecká základna generála Otty Smika), se pojí s působností Středoslovenského aeroklubu. Ten zahájil svoji činnost na počátku 30. let 20. století v rámci celostátní akce 1000 nových pilotů republice.

Na sever od Zvolena a nedaleko od obcí Hájniky, Rybáre a Sliač se našla vhodná plocha, kde se mohlo vybudovat letiště. Existence letiště i dnes potvrzuje, že ti, kteří ho budovali, mysleli perspektivně.

 Jednou z osobností, které se významně zasloužili o vznik letiště a rozvoj středoslovenského létání, byl také náš Moravan. Jaroslav Švábenský se narodil rodičům Cyrilovi a Marii roz. Neoralové dne 16. ledna 1909 ve Vladislavi okr. Třebíč. Rodiče se však ještě téhož roku přestěhovali do Nedvědice pod Pernštejnem. Otec byl přadlácký mistr, matka v domácnosti. Jaroslav měl pět sourozenců , tři bratry, z nichž dva nejstarší padli v první světové válce, a dvě sestry. V Nedvědici absolvoval pět tříd školy obecné a tři třídy školy měšťanské, 4. třídu měšťanské školy v Tišnově a dále státní průmyslovou školu textilní v Brně. Poté se však rozhodl pro vojenskou leteckou dráhu.

V r. 1920 nastoupil do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, školy leteckého dorostu. Zde absolvoval pilotní školu elementární, poté školu pokračovací (vícemístných letounů), v Chebu pak pilotní školu stíhací. Od r. 1928 působil v Olomouci jako stíhací pilot u 2.leteckého pluku. Zde také v roce 1929 absolvoval specializační kurz seskoku padákem. Seskok byl proveden z křídla bombardovacího letounu A24.

V březnu 1930 byl výnosem Ministerstva národní obrany (MNO) přidělen jako zkušební pilot zalétávač Vojenskému leteckému ústavu studijnímu v Praze- Letňanech. Dne 8. června 1930 se např. zúčastnil jako polní pilot s ing. Wernerem leteckých slavností Karlových Varech, a to s letadlem A-15 M. L. L. Praha, byl (spolu s ostatními letci a několika tisíci domácích i zahraničních diváků) svědkem posledního předvedení vrcholného leteckého akrobatického umění štábního kapitána Františka Malkovského, tehdy uznávaného krále vzduchu“, jehož stroj se před závěrečným přistáním ve vývrtce zřítil a mistr létání zahynul. Obou leteckých dnů se účastnilo 23 našich letadel, mezi nimiž byla letadla různých aeroklubů a místních skupin, ale i soukromá. Byla tu letadla sportovní, vojenská, bombardovací a také balonová rota. Své umění předváděli jednotlivci i skupiny (např. hvězdicový let), vojenské letouny předvedly také bombardovací nálet.

V srpnu 1930 obdržel na žádost letecké továrny Avia a souhlasem Ministerstva národní obrany povolení, aby Rumunsku předváděl před zainteresovanými kruhy Rumunského ministerstva války prototyp letounu Avia BH 33E se speciálním výškovým motorem Jupiter. D 31.8.1930 při letu přes Transylvánské Alpy do Bukurešti se mu náhle v neklidném vzdušném prostředí utrhlo křídlo letadla. Letadlo se ve výšce 2 600 m ocitlo v ploché vývrtce, pilot byl vymrštěn vzhůru, avšak zachránil se padákem. Snesl se 8 km od místa nehody do pralesovitého terénu s hlubokými roklemi. Při dopadu se zranil na noze o zlomenou větev. V historii československého letectví se tak stal prvním pilotem zachráněným na padáku. Později se šetřením zjistilo, šlo v případě poruchy jeho stroje o sabotáž.

U letadla byla během přistání na letišti v Cluji v noci ostrým předmětem napilována nosná výztužná lanka spodnich křídel – pravděpodobně italskými konkurenty, s nimiž se měl v Bukurešti utkat. Porucha hrozila především při přistání a letu,,na zádech“. (O den dříve to bylo provedeno francouzskému pilotovi, ten však v okamžik vrcholné akrobacie nízko nad zemí nestačil padák otevřít nepřežil, a tak zbyli jen tři konkurenti: Anglie, Itálie Československo.) Zpráva bukurešťského rozhlasu o tom, jak se československý vojenský pilot četař Jaroslav Švábenský zachránil, se rozletěla světem. Vzbudila pozornost odborných kruhů u nás i v zahraničí. Pro našeho výrobce padáků se stala tato událost také dobrou reklamou.

(V roce 1963, asi rok před svou smrtí, na ni napsal někdejší stíhací a později zkušební pilot Jaroslav Švábenský zajímavou vzpomínku. V ní nechává nahlédnout do vojenského života i zákulisí obchodních jednání mezi tehdejšími partnery ČSR (Malá dohoda) s nimiž jsme udržovali dobré styky. Vývozním artiklem byly především zbraně.)

Další bizarní nehoda, se stala 3. v listopadu 1933, kdy jako zkušební pilot Vojenského technického a leteckého ústavu létal na Avii B. 534.1. Při přistání vjel na trať sedlák s koňským povozemem. Kůň zahynul při srážce, letadlo se hodně poškodilo, ale pilot a sedlák zůstali nezranění.

Vynikající letec naší čs. armády Jaroslav Švábenský dosáhl řady skvělých výkonů, ale absolvoval také lety na hraně života. Jako letec čs. armády a při zalétávání prototypů letadel měl sedm větších havárií, nejvážnější 1932, kdy utrpěl zlomeninu 4. bederního obratle a musel se půl roku léčit v nemocnici Praze na Karlově náměstí. U Vojenského leteckého ústavu studijního strávil pět let, získal zde vysokou leteckou praxi při zalétávání prototypů letadel. Již několik let také mimo pomáhal školit pilotní žáky a zúčastňoval se pagačních leteckých dnů, pořádaných aerokluby a Marykovou leteckou ligou (MLL). Přestože se mu v té době nabízela lépe honorovaná místa v letecké továrně letecké dopravě, rozhodl se věnovat výchově leteckého dorostu. Kde viděl vážné nedostatky civilních škol při výcviku pilotů i nevhodný způsob propagace letectví. Ve výchově mládeže spatřoval neomezenou možnost činnosti a chtěl se jí věnovat, proto odešel natrvalo z armády a vojenského letectva.

V r. 1935 se podílel na založení Aeroklubu Českých Budějovicích, v té době mu bylo též nabídnuto místo leteckého učitele u firmy Baťa ve Zlíně. Byl rovněž požádán o provedení zkušebního seskoku patentovaného nového typu padáku, jehož výrobu mělo zavedenou Oděvní legionářské družstvo v Praze, ovšem zkušební seskok před komisí byl podmínkou. J. Švábenský jej provedl nad letištěm Letňany 15.3.1935. dubnu 1935 na žádost a prosbu Svazu letců přelétl do Banské Štiavnice letadlo A-25, zakoupené tam Masarykovou leteckou ligou (MLL). Přelet provedl koncem dubna, v předvečer celostátních plachtařských závodů. Zde se setkal nadšeným leteckým funkcionářem, kpt. dělostřelectva Vladislavem Adamíčkem. Ten ho přemluvil, aby na středním Slovensku zůstal a pomáhal zde vytvořit další region pro letectvi. Švábenský souhlasil, líbilo se mu prostředí i zdejší letečtí nadšenci.Zprvu se společně věnovali osvětově propagační činnosti na středním Slovensku (letecké dny, propagační lety, letecké výstavy, informace v tisku, propagační plakáty, v zimě přednášky, kurzy modelářství) a souča připravovali vlastní program činnosti. Terén v Žarnovic nabídnutý Jaroslavu Švábenskému pro letiště, mu vik pro leteckou školu nevyhovoval, jednal proto ve Zvoleně se starostou Danielem Ertlem i dalšími funkcionáři. Jejich pomocí se mu podařilo získat pro obě strany výhodný dlouhodobý pronájem vhodné plochy statkáře Martina Sedliaka při jeho statku (majeri) sever od Hájníků (dnes známé jako Letiště Sliač).   

V té době ještě rostl poblíž statku a blízké osady mohutný dub z jehož pně se nízko nad zemí rozvětvovaly dalai i kmeny. Nejstarší kronikářské zápisy se o něm zmiňují kolem poloviny 18. století. Historický název pozděj letiště Tri Duby byl od něj odvozen a trojdub dodnes zůstal symbolem letiště.

Jako další priority vytyčil J. Švábenský materiál na technické vybavení letiště (další letadla a budování potřebných objektů), otevření 1. středoslovenské pilotní školy a zahájení výcviku nových pilotů. První civilní internát pro pilotní žáky měl být otevřen od května 1936. Žáci nastoupili do školy už 27.4.1936, ve dnech vrcholících příprav na její slavnostní otevření, kdy se měla pilotní škola poprvé představit širší fejnosti a oficiálně také zahájit svou aktivní činnost. Patronát nad celou slavností přijalo Ministerstvo veřejných prací.  

V slunné odpoledne 1. května 1936 se sešlo ve Zvolenu mnoho vzácných hostů, představitelů veřejného života, různých sportovních i vojenských organizací a bratrských klubů, a také množství diváků z širokého okolí. Z Londýna přiletěl na Tri Duby bývalý válečný letec Crillan. Po zahájení slavnosti fanfárami ze Smetanovy Libuše, slavnostním proslovu předsedy Středoslovenského- aeroklubu (SSA) a zdravicích hostů oficiálně předal předseda klubu Karol Muška, ředitel zvolenské Legiobanky, pilotní školu jejímu správci, npor. V. Adamičkovi. Ten oslovil prvních dvanáct žáků pilotní školy, nastoupených před tribunou. Žáci složili slib republice a letecké myšlence, zazněla státní hymna a byla vztyčena československá státní vlajka. Letadlo z Piešťan shodilo vavřínový věnec na bustu nezapomenutelného letce M. R. Štefánika, jenž počátkem 1919 poblíž Bratislavy tragicky zahynul. Poté byla slavnostně pokřtěna první tři klubová letadla. Obřad křtu a vysvěcení přislíbil provést biskup banskobystrické Marian Blaha. Když se nedostavil, ujaly se aktu přední zvolenské a banskobystrické dámy, paní Paulínyová, Riccottiová a Wittmannová (dcera gen. Šnejdárka). Letadla dostala jména identická s jejich jmény Mica, Mimi a Miluška.Slavnostní den vyvrcholil ukázkami letecké akrobacii seskoků padákem, leteckými atrakcemi na ploše letiště a lety s kmotrami letadel i vylosovanými jedinci diváků. Slavnost ukončil programový večírek a příjemná zábava v divadelním sále hotelu Grand ve Zvolenu.  

Činnost Středoslovenského aeroklubu po tomto úspěšném vstupu pokračovala v plnění přijatých programových cílů a zapojování se do různých aktiv v rámci celé ČSR i zahraničí. Rozšiřoval postupně v materiální inventář (další letadla a padáky, osobni auta pro sanitární účely, dobudování hangárů a sociálních objektů pro žáky školy).

Budoucí piloti se ve Zvolenu školili tehdy nejmodernější metodou, po výcviku a zkouškách je přebíralo Ministerstvo národní obrany (MNO) k vojenskému letectvu. Speciální metoda výuky J. Švábenského urychlila přípravu pilotů a přitom zachovávala požadovanou kvalitu výcviku.Frekventanti školy konali teoretické a praktické zkoušky před komisí Ministerstva veřejných prací (MVP) a dostávali diplom sportovního pilota a mezinárodní diplom na řízení aerodynů. Pilotní školu všichni reprezentovali výtečně.
Zájem o vojenskou, sportovní i civilní dopravu na středním Slovensku rostl nejen díky pokračující osvětové
činnosti SSA, ale také díky tehdejším médiím, novinám a rozhlasu. Letectví oslovilo svou atraktivitou především techniky a studenty průmyslových škol v Banskej Bystrici a ve Zvolenu. V tomto regionu dostávalo letectvo velkou podporu od státních orgánů, různých korporací a sdružení, včetně ředitelství Čs. státních lázní ve Sliači, které za éry první ČSR prožívaly renesanční rozvoj, neboť stát podpořil jejich modernizaci a výstavbu. Ukazovalo se, že letecká doprava na větší vzdálenosti se stane dopravou budoucnosti. 

V květnu 1937 byl ve Zvolenu otevřen druhý ročník internátní pilotní školy SSA. Důkladným výběrem a plněním stanovených podmínek prošlo 15 uchazečů z různých koutů Slovenska. Na letišti se konala lokální letecká slavnost, žáci nastoupení před letadly, oblečení (dle anglického vzoru) v khaki uniformách, skládali slib letecké myšlence a vlasti. Pak si je převzal šéfpilot klubu ve Zvoleni, instruktor školy, polní letec Jaroslav Švábenský. (Po čtyřech měsících intenzivní výuky, vedené v rámci předvojenské přípravy v přísné disciplíně, přinesly Stredoslovenské noviny ve 40. čísle roku 1937 zprávu, že všichni pilotní žáci složili před komisí MVP zkoušky s velmi dobrým prospěchem, v teorii projevili výborné vědomosti a v praxi požadovanou pohotovost.)

Letecký den se v roce 1937 uskutečnil až 27. května, krát bez velké reklamy, ale opět s bohatým programem, výstavou letadel a letecké techniky ve vyhrazených sektorech. Diváci viděli defilé sportovních letadel, let větroněm, skupinový let stíhaček, nálety na pozemní cíle, házení slepých bomb a pozemní obranu.

Nechyběly ukázky vysoké akrobacie, vystoupení branských aeroklubů ze Slovenska, vyhlídkové lety. Den byl ukončen přátelským večírkem ve zvolenském hotel Grand. (Poslední předválečný – třetí ročník pilotní kol 1938 s jedenácti žáky- měl už k dispozici devět letadel- probíhal však již v atmosféře sílícího napětí v Evropě /obsazení Rakouska Německem, částečná mobilizace branné moci/.)

V létě roku 1937 se J. Švábenský zasloužil o zřízení stredoslovenské pilotní školy. Na podzim téhož roku obdržel prostřednictvím Svazu letců nabídku, aby přijal místo předváděcího pilota a učitele létání v Kapském Městě v Jižní Africe, u zástupce čs. konzula Katze, který byl toho času v ČSR a zakoupil od čtyř čs. leteckých továren sportovní letadla. Podmínky byly výhodné, a tak J. Švábenský souhlasil. Ministerstvo národní obrany mu odjezd sice nezakázalo, ale upozornilo jej, že mezinárodní politická situace je natolik vážná, že je nežádoucí, aby zkušení piloti opouštěli republiku. Zůstal tedy.

Koncem roku 1937 však, když se národnostní poměry na Slovensku vyhrocovaly v celkovou averzi proti Čechům, a i když si tehdy Slováci jeho odchod nepřáli přešel Jaroslav Švábenský po několikeré žádosti a osobní návštěvě funkcionáře Moravského aeroklub Brno (MAK) do Brna. Zde založil další letecký internát po vzoru Zvolena. Škola prospívala a Ministerstvo národní obrany nařídilo všem aeroklubům zavádět internátní školení podle vzoru J. Švábenského.

V srpnu 1938 byl J. Švábenský požádán leteckou firmou Beneš a Mráz, aby podnikl propagační cestu s letadlem B-50 do Jugoslávie. Trasa Choceň – Brno- Budapest (s delší přestávkou) – Novi Bečej – Beograd – Zemun a zpět trvala asi 14 dní. Další plány zmařila zářijová mobilizace. Když byly po Mnichově redukovány vojenské i letecké stavy, podlehl J. Švábenský naléhání zástupců i ředitele firmy Baťa, kteří s ním již několik let jednali, aby přešel do jejich leteckého oddělení. Ředitel firmy Ševčík mu nabídl místo organizátora pilotních škol na Slovensku, a jelikož se J. Švábenský se v té době zabýval myšlenkou zřízení aerotaxi vedení poštovní letecké dopravy pomocí malých letadel, byl ochoten tuto myšlenku zrealizovat. Ve Zlíně nastoupil 1.12.1938 do jejího leteckého oddělení, se zvláštním pracovním zařazením. Jménem firmy úspěšně jednal se zástupci slovenských úřadů. Vypracoval pro ně organizaci dvanácti pilotních škol, kam měla firma dodat školní letadla, přičemž centrální řízení mělo být ze Zlína. Zahájení činnosti sítě aerotaxi se plánovalo na 1. květen 1939. Vytvoření samostatného slovenského státu a okupace zbytku území Čech a Moravy habraného pohraničí) však realizaci těchto plánů zastavily.

Pro J. Švábenského byl samozřejmostí odchod do ilegality. Nakonec se mu naskytla možnost odcestovat jako jednomu ze sedmi pilotů do příští školní jednotky za hranicemi, v Polsku. Zprostředkovali mu jej známí z leteckého oboru z Olomouce a Zlína. Přechod mu měl být umožněn i s manželkou a malým synkem, s odjezdem Ostravy v zaplombovaném vagonu. Z Ostravy se však museli vrátit, protože právě v těch dnech Hitler přepadl Polsko. Organizovaný přechod už byl nemožný, v úvahu přicházel už jen jeho ilegální odchod. Těžké rozhodování! Kdyby odešel sám, ohrozil by životy sv blízkých, neboť jeho nepřítomnost by jistě neunikla pozornosti gestapa, byl již v té době příliš znám. Mimoto bydlel s rodinou ve firemním domku ve Zlin jenž byl výhradně pro zaměstnance firmy. Jeho odchodem do zahraničí by se manželka s dítětem ocitla na ulici, bez prostředků. Zůstal proto v zaměstnaní u firmy Baťa, cítil však, že je sledován. Byl načas přeřazen do funkce osobního referenta, poté poradce v letecké konstrukční kanceláři, technického knihovnika a technického úředníka v oddělení leteckých motorů. Od r. 1942 již mohl připravovat organizaci letecké koleje civilního vyššího leteckého učiliště, jež mělo být uvedeno v činnost po válce, a dle ujednání rovněž firmou Baťa i financováno. Současně také připravoval organizaci poválečné nákladní letecké dopravy surovin (kůží z Afriky).

Jaroslav Švábenský se za války rovněž zapojil ilegální činnosti (distribuce letáků, spojení s partyzánskými skupinami u Stříteže poblíž Nedvědice a Zlína), ale jak ve svém životopise udává, tuto skutečnost oficiálně nikde neuváděl, doklady o ní jsou však zachovány. Rodina s pietou uchovává také několik jeh figurálních maleb, krajinomaleb i sochařských prací, je svědčí o jeho výtvarném cítění a nesporném uměleckém talentu.

Ke konci války se o leteckých plánech Jaroslava Švábenského v poválečném Československu znovu ve firmě diskutovalo, a hned po přejití fronty Zlínem byl požádán, aby připravil organizaci letecké koleje, jejímž měl být ředitelem. Nabídnuté letiště Baťov pro leteckou kolej nevyhovovalo, reflektoval proto na nabídku veřejných činitelů z Valašského Meziříčí vybudovat letiště u nich; k dispozici zde byl i hangár. Národní správa firmy Baťa, n. p. souhlasila, někteří veřejní činitelé ve Zlíně však z lokálního patriotismu celou skutečnost těžce nesli. Ministerstvo národní obrany, Ministerstvo školství i Ministerstvo dopravy na společné poradě tento návrh schválili, a tak byla dne 15. září 1945 kolej slavnostně založena. Její budování však provázela řada nejrůznějších překážek i organizačních a personálních změn. Po zestátnění koleje se podařilo realizovat jen dvě z pěti plánovaných škol – školu telegrafistů a navigátorů.

Při své profesi leteckého učitele a školitele byl J. Švábenský mimořádně vytížen nejen organizační, ale i politickou prací, neboť v roce 1945 vstoupil z vlastního svědčení do komunistické strany. V roce 1947 ministerstvo dopravy provádělo restrikce, údajně pro nedostatek finančních prostředků, ačkoli firma Bat’a na projekt věnovala tři a půl milionu korun, které byly zde vázány. Různé jiné pracovní nabídky byl přinucen J. Švábenský z politických důvodů odmítnout. Nakonec z letecké školy ve Zlíně, kterou sám založil, dobrovolně odstoupil.
Nastoupil 1. května 1947 do Gottwaldových závodů Brně. Zde založil podnikový aeroklub jako první svého
druhu v republice. Ze získaných prostřetků byla zakoupena letadla, na nich zadarmo školeni zaměstnanci Gottwaldových závodů. Letecké oddělení organizovalo vyhlídkové lety, různé humanitární akce, přelety podnikového personálu apod. Tady ho zastihl únor 1948.

 Po nástupu komunistů k moci se najednou kolem něj dít věci, jenž zprvu nechápal. V létě 1948 byl výcvik pilotů celostátně zastaven pro časté úlety pilotů i žáků. V té době ho zklamali nejen mnozí přátelé, ale i dění ve zpolitizované společnosti, tak neslučitelné s jeho přesvědčením. Jeho osobní, rodinný i profesionální život utrpěl mnohé rány. Rok 1949 byl pro něho kritický. Pro nemoc musel být dlouhodobě hospitalizován v nemocnici, psychicky se zhroutil V r. 1950 byl dán do důchodu. Na radu lékařů se pak se svou rodinou odstěhoval na venkov, do obce Jívová u severomoravského Šternberka.

Od září 1953 se zase zapojil do práce. Pomáhal manželce (tehdy hlavní účetní) VD Jednota Jívová. Posléze byl požádán, jestli by mohl načas nastoupit na místo chybějícího vedoucího prodejna v Hraničních Petrovicích. Odcházel z domu brzy ráno a pozdě večer se vracel. Nástupce se našel až v květnu následujícího roku. Následně pracoval jako obchodní vedoucí na ústředí VD – Jednota Jívová. Když přišla výzva pro nábor do dolů, přihlásil se jako brigádník na Ostravsko. Dne 1.11. 1954 nastoupil na dole Alexandr v Kunčičkách a setrval tam do 14.3.1956. Následujícího dne nastoupil jako vedoucí u Výkupního zemědělského podniku Šternberk. V Jívové s manželkou převzali vedení místního kina a podařilo se jim ho povznést na dobrou úroveň.

V té době onemocněla i jeho manželka a nemohla vykonávat delší čas namáhavou práci. J.Švábenský utrpěl v lednu 1959 úraz páteře a léčba trvala do poloviny října. V době rekonvalescence se věnoval propagaci Jívové (fotografováním místních zemědělců a budování místního Kulturního domu). V říjnu téhož roku převzal vedení místní Osvětové besedy, založil ženský pěvecký sbor a dramatický kroužek. Snažil se obci prospět i jako dopisovatel regionálního tisku.

V r. 1961 se rodina přestěhovala do Šternberka. Jaroslav zemřel náhle na akutní infarkt myokardu – při cestě autobusem do Jívové 1. listopadu 1964. Bylo mu teprve 55 let. Jako místo úmrtí je uvedeno Jívová. Pohřben je ve Šternberku. V roce 2013 byla na letišti Sliač otevřena Síň slávy v budově velení, kde je uvedena na čestném prvním místě.

To, co vykonal pro letectví na středním Slovensku, má trvalou hodnotu. Tento kraj přirostl k srdci také jeho synovi a vnukovi. Příjmení Švábenský se přehouplo na Pohroní i do nového století.

Publicista milan gajdoš

Syn Dušan Švábenský píše o svém otci v úvodu k rodinné fotoknize: Přestože umřel velmi náhle v poměrně mladém věku, jeho krátký život byl tak intenzivní a bohatý, že zde po něm i tak zůstal značný kus práce. Zažil chvíle velké slávy a uznání, ale později také, s nástupem komunismu, i velký pád a prakticky zapomenutí. Jako známý a uznávaný prvorepublikový letec musel po změně režimu čelit značným obavám z budoucnosti. Dostával dokonce i různá varování, aby se někam uklidil“. Zároveň ale cítil zodpovědnost zabezpečení své sedmičlenné rodiny, což bylo zřejmě tím hlavním důvodem jeho rezignace a smíření s danými okolnostmi v nastalé době. (…) My děti jsme z jeho pohledu, patrně nebyly ještě natolik dospělé, ale nám upřímně o svém dřívějším a současném životě a vůbec o svých pocitech něco sděloval. Takže, jak opravdu sám prožíval, to se už bohužel nikdy nedozvím.

Další fotografie najdete v galerii

Literatura:
Šimončík, E.: Tri Duby. Banská Bystrica 2017. Švábenský, D.: Pilot Jaroslav Švábenský. (Rodinná fotokniha.) Tišnov u Brna 2018.
http: www.cesi.sk/bes/04/78/0478sva.htm (František Šmíd, Letec, časopis MLL, 1930 https://www.cesi.sk/bes/04/78/cb0478.htm (Gajdoš, M Letokruhy: Šéfpilot Jaroslav Švábenský) http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-zvolen.htm https://cs.wikipedia.org/wiki/Avia B-534, facebook

foto: Facebook