Paul Fiedler – aviatik ze Šternberka

Je 28. srpna 1911 a po pěti hodinách všeobecného napětí a očekávání se pilot konečně odpoutává od země. Dosahuje výšky asi dvaceti metrů a přihlížející propadají v jásot. Sláva ale brzo skončí. Pilot se snaží udržet letoun ve vzduchu, ale nemohl zabránit tomu, aby nespadl do vody a musel být vyloven.

Tak dopadá aviatik předvádějící první vyhlídkový let v Bregenzu dnes hlavním městě rakouské spolkové země Vorarlberska,  ležící na východním břehu Bodamského jezera. Před 14-ti dny byl na předváděčce v Kostnici a tam se mu dařilo daleko lépe.

Ale ani tato tehdejší katastrofa a z dnešního pohledu úsměvná příhoda nezabrání tomu, že i sem na hranice starého mocnářství se Švýcarskem nedorazí věci jako pokrok inovace letectví a v budoucnu změny, o kterých se většině zdejšího obyvatelstva nezdá, ani v těch nejčernějších snech. Čeká je stejně jako zmíněného aviatika skoro celé dvacáté století.

Ten pán co se nedobrovolně vykoupal v Bodamském jezeře, se jmenuje Paul Johann Fiedler. Má toho už dost za sebou. Byl významný průkopník letectví ve zkostnatělém Rakousku-Uhersku. Narodil se 18.2.1884 ve Šternberku do (jak se tenkrát psalo) fabrikantské rodiny otci Johannu a matce Aurelii dcery Wilhelma Thanela, taktéž fabrikanta ve Šternberku jinými slovy ten nejlepší rodokmen pro synáčka z rodiny na konci 19. století. Měl ještě nejméně dva mladší sourozence, ale místo aby se zabýval řízením známé rodinné firmy podnikající v oblasti textilu, vydal se na dráhu dobrodruha.

Vstoupil do rakousko-uherské armády v roce 1903 a byl povýšen do hodnosti Leutnant der Reserve a v roce 1909 odešel do civilního života.

Posléze se stal vychovatelem u knížat Fürstenbergů (1909-1913) – což asi nebyla v té době určitě nějaká dobrodružná činnost, není známo jak se  k této práci dostal, ale daleko důležitější je, že s podporou knížat sestrojil několik létajících aparátů.

Fiedler postavil své letadlo ve vídeňském Neustadtu v Rakousku. Jeho druhý jednoplošník byl postaven na podzim roku 1910 s jedním z mála motorů Mercedes D4F o výkonu 60 k, který sponzorovala princ z Fürstenbergu. V prosinci 1910 obdržel s tímto strojem certifikát rakouských pilotů č. 19 ve Steinfeldu ve Wiener Neustadtu.

Byly tři, ale žádné plány se pravděpodobně nedochovaly. Všechny poměrně moderní jednoplošníky podobné  francouzským konstrukcím.

10.-24.7.1910 se poněkud neslavně účastní prvního R-U leteckého setkání (závodu) ve Vídeňském Novém městě. Za špatné výsledky našeho rodáka nemohlo jen špatné počasí, ale spíše nevyzrálost konstrukce letadla.

6.-8.5. 1911. letěl znovu na setkání v Cannstattu, 

23.7. 1911 navštívil Donaueschingen, domov knížete z Fürstenbergu.

14.8.1911 velmi úspěšné veřejné vystoupení v Kostnici

28.8.1911 datum jeho neslavného vystoupení v Bregenzu.

Posléze upustil od vlastních konstrukcí letadel a začal se věnovat tomu, co mu učarovalo nejvíce – létání. Létal pro známou firmu Igo Ertricha českého Němce z Trutnova mj. v světoznámém modelem Taube. Firma Igo Etricha pořádala 2. letecký den i v Olomouci, ale náš rodák u toho nebyl létal v tuto dobu v Josefově.

Letiště Johannisthal (Flugplatz Johannisthal) v Německu bylo otevřeno v roce 1909 jako vůbec druhé motorové letiště na světě a první komerční letiště v Německu. Nacházelo se v Berlíně na hranici čtvrtí Johannisthal a Adlershof. Místo bylo kolébkou německého letectví a výroby letadel (sídlily zde například závody Albatros). V roce 1923 převzalo civilní letectvo nově otevřené letiště Tempelhof. Areál dál sloužil pro vojenské a výzkumné účely, za studené války i Sovětům a východoněmecké armádě. Letový provoz zcela utichl v roce 1952, oficiálně bylo letiště zrušeno roku 1995. Současný stav- Většina plochy bývalého letiště (cca 26 hektarů) byla přeměněna na chráněnou přírodní rezervaci a krajinný park (Landschaftspark Johannisthal/Adlershof)

Od 1. října 1913 zaměstnán u firmy (LFG?) na letadla v Berlíně. Posléze se stal šéfpilotem berlínské letecké fabriky LFG-Rolland…

Luft-Fahrzeug-Gesellschaft (zkráceně LFG) nebyla klasickou leteckou společností (aerolinkou) v dnešním slova smyslu, ale významným německým výrobcem letadel a vzducholodí, který sehrál klíčovou roli v období před první světovou válkou a během ní.

Luft-Fahrzeug-Gesellschaft (zkráceně LFG) nebyla klasickou leteckou společností (aerolinkou) v dnešním slova smyslu, ale významným německým výrobcem letadel a vzducholodí, který sehrál klíčovou roli v období před první světovou válkou a během ní.

Firma vznikla 30. dubna 1908 v Bitterfeldu. Vznikla přeměnou dřívější společnosti zabývající se vývojem motorů pro vzducholodě (Motorluftschiff-Studiengesellschaft). Na financování se podílely významné průmyslové podniky jako Krupp nebo AEG.
 Zpočátku se LFG zaměřovala především na stavbu netužných vzducholodí konstrukce Augusta von Parsevala (označovaných jako typy PL). Dodávala je německé armádě i námořnictvu (celkem postavila zhruba 25 kusů).
 Vojenská letadla a značka „Roland“: Od roku 1913 se společnost začala silně věnovat i výrobě letadel. Aby nedocházelo k záměně s jinou německou firmou LVG (Luftverkehrsgesellschaft), používala LFG pro své letouny obchodní značku Roland.

Slavné typy letadel:
 LFG Roland C.II „Walfisch“ (Velryba): Revoluční a velmi rychlý průzkumný dvojplošník z roku 1915 s kapotovaným trupem, který významně předčil tehdejší spojenecké stroje.
Stíhací letouny jako Roland D.II nebo Roland D.VI.

Výroba probíhala v Berlíně (v částech Adlershof, Charlottenburg a Reinickendorf). Po porážce Německa v první světové válce a v důsledku omezení Versaillské smlouvy se výroba letadel zhroutila a společnost definitivně zanikla v roce 1933.

Z katalogu firmy LFG

Válečným pilotem v Africe

Tehdejší Německo se dostalo v Africe ke svým koloniím, bylo to částečně podvodem na místním obyvatelstvu a někteří už tehdy viděli že s toho nevznikne nic dobrého… Stálo to hodně krve starousedlíků při povstáních a nakonec o ně stejně Německo přišlo, ale nepředbíhejme.

Začátek první války zatihl Paula na tom nejméně pravděpodobném místě a to na předváděcí ceste po Německé východní Africe. S dvojplošníkem Roland a německým pilotem Alexandrem von Sheele v druhém letadle Aviatik P-14 prováděli nálety na britské síly. Letadla nebyla uzpůsobena na tvrdé africké podmínky a jen ztěžka stoupala k nebi v rožhaveném africkém vzduchu. Paul dovedle provézt několik náletů , ale i vyfotit několik fotek na svém LFG Rollandu Pfeil.

Po kapitulaci německého expedičního sboru

Paul hledal po návratu nějakou formu odškodnění za prožité utpení. Poslal dokumenty na ministersvo a byrokrati ve Vídni odpověděli, že Fiedler by měl být od 1. září 1918 povýšen na rezervního kapitána „protože bojoval v K.u.K.“ a poslali na Ministerstvo obrany do Prahy. Paul Fiedler ale nedostal nic, nebyl povýšen, nedostal finanční kompenzaci ani vyznamenání, protože nebojoval v bývalé rakousko-uherské armádě“ Takové bylo ocenění ve vlasti…

Fiedler nějaký čas pracoval na letišti v Berlíně-Adlershofu (jako pilot) u společnosti Luft-Fahrzeug- Gesellschaft, která ho před válkou vyslala do Afriky. V roce 1920 se vrátil do Jihozápadní Afriky (předané po roce 1918 Jižní Africe).

1932 bezúročná půjčka prince Maxe Egona zu Fürstenberg pro Fiedlera ve výši 350 marek.

Rod Fürstenbergů má v českých dějinách několik významných osobností jména Maxmilián Egon. Vzhledem k tomu, že toto jméno nesli otec a syn, uvádím přehled obou hlavních představitelů, kteří působili v českých zemích.

1. Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873)
 Narodil se 29. března 1822 na zámku Donaueschingen jako druhorozený syn knížete Karla Egona II. a princezny Amálie Bádenské. Zemřel 27. července 1873 na zámku v Lánech.
 Byl významným pozemkovým vlastníkem v Českém království, držel fideikomisní panství Křivoklát, Lány, Krušovice a Nižbor. Věnoval se modernizaci lesnictví, hutnictví a dřevovýroby na svých statcích.
 Byl aktivní v politice, zasedal v českém zemském sněmu a v rakouské Panské sněmovně. V roce 1867 získal Řád zlatého rouna.
 V roce 1860 se oženil s hraběnkou Leontinou Antonií Khevenhüller-Metschovou (jejím jménem byl pojmenován lovecký zámeček Leontýn u Křivoklátu).

2. Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941)
Narodil se 13. října 1863 na zámku v Lánech a zemřel 11. srpna 1941 na zámku Heiligenberg v Německu.
 Byl synem Maxmiliána Egona I. a hlavou rodu Fürstenbergů v letech 1896–1941. Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu Studoval na pomaturitních studiích v Praze a na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě pokračoval ve svých studiích práv také na univerzitách v Bonnu a ve Vídni. A možná tam se potkal naším Paulem. Byl blízkým přítelem německého císaře Viléma II. a vlivným politikem a průmyslníkem.
 Zastával vysoké posty v politickém životě Rakouska-Uherska i Německé říše. V meziválečném období otevřeně sympatizoval s nacistickým hnutím a v roce 1933 vstoupil do NSDAP. Jeho manželkou byla Irma ze Schönborn-Buchheimu.

(Poznámka: Existoval také Maxmilián Egon princ z Fürstenbergu (1896–1959), syn Maxmiliána Egona II., který spravoval rodové statky v Čechách do roku 1934, kdy je prodal a odešel do Německa.)

Fotografem na druhé straně Krkonoš

Zhruba v roce 1932 se objevuje v zapadlé vísce s názvem Kiessewald (dnes Michalowice) na dnes polské straně Krkonoš.Jeho fotografie/pohlednice jsou lehce identifikovatelné. Mají jeho vlastnoruční podpis. Je zajímavé že jiné místo než Kiessewald v jeho pracích asi nenajdete. je to malá vesnicena louce a naní pár (v té době) roztoušených chaloupek.

1932/1936 přidělen jako fotograf v Kiesewaldu v Krkonoších.

Zemřel v roce 1955. Pochovaný v Berlíně.

A když na tom tak přemýšlím, tento člověk by si zasloužil, pamětní desku nebo bystu. Ne snad za to že lítal nad Afrikou a pozoroval slony, ale spíš za jeho průkopnickou práci v oblasti letectví v Rakousku-Uhersku. V tomto mocnářství, za které bojovalo a umíralo mnoho Čechů na mnoha frontách a na našeho rodáka se tak nějak zapomnělo a nebo nebyl zrovna na tom správném místě ve správný čas.

zdroje: Jiří Rajlich: Na křídlech světové války vydalo nakl. Svět Křídel 2014,

http://samilitaryhistory.org/

foto: THE SOUTH AFRICAN NATIONAL MUSEUM OF MILITARY HISTORY , Luftfahrzeugbau in Österreich: Von den Anfängen bis zur Gegenwart. Enzyklopädie