Prima eso Primavesi

autor: Antonín Tichý, http://www.freiheit.cz/

Pro mé svobodské vrstevníky jsem byl vždy pouze ten přivand-rovalý„Bučák“, i když jsem na rozhraní katastrů města Svoboda nad Úpou a obce Mladé Buky bydlel jen několik málo roků. Kuličky jsem s nimi ale nehrál a do školy nechodil. A při pěstních potyčkách jsem chtě nechtě stával až do nástupu na vojnu na straně venkovanů. Díky nepatrnému článečku v armádním tisku (dnes už si nevzpomenu, zda to byla Obrana lidu nebo Křídla vlasti), který jsem jako voják základní služby s výsadkářským výcvikem s patřičným komentářem nalepil do dopisu své ženě v létě 1963, jsem se na chvíli samovolně pasoval mezi významné osobnosti Úpského údolí. To bylo gratulací! Pochybná sláva trvala pocho-pitelně jen krátce, než nějaký zasvěcený čmuchal rozhlásil, že je to jen náhodná shoda jmen. Básnicky shrnuto asi takhle:

Mezi paragány platí zásada / nikdy nepadat na záda / ale do kotoulu.
Já jsem v životě za moulu / co řízením osudu / padá na hubu.

Erwin Primavesi a kluzák Zögling s Hirthovou kapotáží

Opravdový zářez do historie obce Mladé Buky, spojený souhrou okolností se stejným místem, učinil jiný pozdější parašutista, dnes téměř zapomenutý rodák Erwin Primavesi. Potomek starobylého italského rodu od jezera Como v Lombardii, jehož kořeny sahají údajně až do 9. století, přišel na svět 7. 12. 1911 v tehdy samostatné obci Kalná Voda. Jeden z jeho předků se usadil v Olomouci už tři roky před koncem 18. století a položil základy dynastie bankéřů, podnikatelů a mecenášů umění. Památkově chráněná rodinná Vila Primavesi je po obnově chloubou města. Erwinův otec JUDr. Friedrich Sigmund Primavesi se narodil do bohaté cukrovarnické rodiny 20. 6. 1882 ve Velké Bystřici u Olomouce. Jeho otec Maxmilian byl v té době veden jako adjunkt v tamějším cukrovaru. Do Kalné Vody přišel ještě jako svobodný úředník firmy „Antonín Hönig a synové“ v květnu 1909. Dostal služební byt v čp. 5, kde bydlel s rodinou i po sňatku. Primavesi junior se již jako posluchač Německého vysokého učení technického v Praze aktivně věnoval plachtařskému sportu, mezi německými studenty v meziválečném období velmi populárnímu.

S kamarády z klubu Akaflieg Prag, náležejícího pod Svaz německých letců v ČSR

Rodný dům v Kalné Vodě

Rodný dům v Kalné Vodě

, objevili vynikající a dodnes využívanýplachtařský terén na Rané u Loun. Po složitých peripetiích s pronájmem a převodem pozemků do majetku klubu se 1. září 1932 asi čtyřicetičlenná skupina nadšenců se dvěma školními kluzáky Stamer – Lippisch typu Zögling, vystřelovanými do vzduchu pomocí gumového lana, utábořila pod Ranou. V dopoledních hodinách následujícího dne vzlétl Erwin Primavesi jako nejzkušenější z party k historicky prvnímu několika-minutovému letu. Tím odstartoval toho dne nejen dalších 490 letů svých kamarádů během soustředění, ale zároveň počátek plachtění na Rané.

 

Dne 1. září 1932 konečně vyrazila karavana z Prahy do Hrádku se dvěma školními kluzáky Zögling (Stamer-Lippisch), s nářadím, obytnými stany, bednami, skříňkami a s gumovými lany. Mezi stromy ovocného sadu vyrostl stanový tábor. 2. září do-poledne, roku 1932 začala historie plachtění na Rané prvním startem. Ten vykonal Erwin Primavesi letem trvajícím jen pár minut. Během tohoto letního tábora se 37 účastníků školení činilo a nalétalo se tehdy 490 startů. Získalo se 7 zkoušek A a dvě B zkoušky. Letecký provoz se stal v kraji podívanou a startovací plochy byly usta-vičně obleženy diváky. Při prvém soustředění bohužel nevanul dostatečně silný vítr, aby se mohlo řádně plachtit na svahu. To se podařilo až 13. listopadu. Instruktor E. Primavesi se udržel na Zöglingu s krytem Hi (tj. konstrukce Wolfa Hirtha) ve vzduchu 2 hodiny a 25 minut. Tímto letem splnil zkoušku C. Ve startovacím družstvu pomáhal také člen lounské skupiny Masarykovy letecké ligy Josef Ryll. Dosažený sportovní výkon byl zveřejněn v něko-lika novinách a i pražský rozhlas přinesl senzační hlášení. Pod vedením mladého (17 let) plachtařského instruktora MLL z Prahy začali s létaním na Rané také budoucí letci z Loun. Pro hangárování svého kluzáku Skaut získali stodolu v obci Hrádek. 29. září došlo k přestěhování a ještě týž den se podařil mladému instruktorovi  Jaro-slavu Špitálskému let, trvající 46 sekund. Jásot lounských letců byl obrovský.

zdroj: http://aeroklubrana.cz/

 

Kluzák Zögling (ilustrační foto)

Jeho jméno a datum 1. září 1932 z dějin Mekky plachtařského sportu v Čechách už nikdo nevymaže. Týž rok na podzim si rovněž na stroji Zögling s kapotáží konstruktéra Wolfa Hirtha (známého spoluprací na sestrojení populárni „Bejbiny“ z krkonošské obce Grunau – dnes Ježów Sudecki v Polsku) připsal ještě více než dvouhodinovým plachtěním první zaznamenaný vytrvalostní rekord. Kdo někdy viděl minimalistické letadélko Zögling, které si v mnoha variantách stavěly desítky leteckých nadšenců, jistě odvahu prvních pokořitelů vzdušných vírů náležitě ocení. Původní model cvičného hornoplošníku s konstrukcí z dřevěných latí a ocelových lanek mini-málně potažené plátnem s jednoduchým otevřeným sedátkem bez složitých ovládacích a kontrolních přístrojů o délce kolem pěti metrů a dvojnásobném rozpětí křídel, měl kupodivu vynikající letové vlastnosti a byl nenáročný na postavení. V početné řadě stavitelů nelze přehlédnout Lexu Petráška, bratra mnohem známějšího výrobce automobilů Ing. Františka Petráška, původem z Trutnova, kde v malé zámečnické dílně na Libušince stavěl jejich otec František, konstruktér a vynálezce, své první originální modely motorových vozítek. Primavesi, velký propagátor plachtařského sportu, instruktor a organizátor mnoha závodů a současník Bönsche, Petery, Schrimpela a dalších podobných „bláznů“ do létání z Krkonoš, byl členem Masarykovy letecké ligy v Plzni. Za druhé světové války sloužil u paradesantních jednotek německé Luftwaffe. Po propuštění z amerického zajetí pracoval od roku 1952 pět let jako technik u americké letecké společnosti PAA (Pan American Airways) ve Franfurktu nad Mohanem. Poté až do pensionování v roce 1976 u německé Lufthansy. Současně působil v letecké dopravní škole v Brémách.

Erwin Primavesi naposled na Rané v roce 1998

Erwin Primavesi naposled na Rané v roce 1998

Po Listopadu 1989 byl jedním z iniciátorů obnovení kolegiálních vztahů mezi veteránským sdružením dřívějších německých letců v ČSR a českými plachtaři na Rané, která je právem považována za kolébku československého plachtění. Erwin Primavesi, plachtařské eso původem z Mladých Buků, zemřel 9. dubna 1999 v Braunschweigu. Ještě v létě roku 1998, již téměř slepý navštívil naposledy milovanou Ranou, místo svých leteckých začátků. Jeho rodný dům v Kalné Vodě je dnes součástí areálu rodinné firmy Grund a. s. Mladé Buky a za jiných dějinných okolností by na něm již dávno byla pamětní deska.

Štítky , , , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..