Střípky historie obcí v sudetech se jen obtížně hledají v prázdnotě vysídlení původního obyvatelstva. Pokud tam někdo nezůstal nebo nenašla se nějaká dobrá duše co přechovávala dokumenty,a tak i když byla obec dosídlena a funguje dodnes prakticky nic o ní nemusíme vědět. Jednou z těchto obcí je vesnička s krásným názvem Křišťanovice v bývalém okrese Moravský Beroun. Narozdíl od obce přes cestu Rejchartice, po té zůstaly jen dva domy a web posledního žijícího pamětníka, Křišťanovice žijí dál.
Při hledání na inetu toho moc o Křišťanovicích nenajdete. Na mě tam vyskočila informace o popraveném gestapákovi v rámci poválečného retribučního soudnictví. Což byla taková zrychlená spravedlnost s vypořádáním se s zrádci a dalšími skvrnami společnosti, které se tady vyskytly během okupace.
Mezi nimi byl i Rudolf König. Narodil se 4.10.1911 v Křišťanovicích č.45. Rudolfovi t.č. hospodský v Reisendorfu a Anně rozené Mahr, švadleně jako jedno z pěti dětí. Narodil se jako třetí dítě svých rodičů. Jeho prvorozené sestry zemřely, a sice Gertruda jako jednoroční dítě, Anna provdaná za soukromého úředníka Alfreda Thiela v Bruntále po porodu svého druhého dítěte. Švagr byl v létě 1945 i s dětmi odsunut do Rakouska. Další sourozenci jsou Jan, nar. 1914, byl samostatný instalatér ve Dvorcích na Mor., po válce v anglickém zajetí v Německu. Sestra Gertruda, nar. 1920, byla provdána za sedláře Rudolfa Langra ve Dvorcích, který byl po válce v Německu propuštěn z ruského zajetí jako invalida. Nejmladší sestra Aloisie, nar. 1926, byla odsunuta v srpnu 1946 s rodiči a sestrou Gertrudou do Německa. Všichni posléze bydleli přechodně v Porýní v americkém okup. pásmu.
Rodina byla německé národnosti a tak Rudolf navštěvoval německé školy. Otec provozoval v nájmu živnost hostinskou. Od r.1917 do r.1923 navštěvoval Rudolf šest tříd něm.obec. školy v Křišťanovicích, z ní přešel do 1. třídy něm. měšťanské školy ve Dvorcích, vzdálených pěšky asi hodinu cesty. Na jaře 1924 převzal otec do nájmu hostinec svého bratra Eduarda v Trhavicích, kam též s rodinou přesídlil. Druhou a třetí třídu měšťanky vychodil již v Městě Libavé.
Rodina žila ve skromných poměrech a byla následkem všeobecné krize často v nouzi, matka musela jako dámská krejčová přivydělávati. Matka chtěla, aby studoval na kněze, jelikož toto studium bývalo bezplatné. On však odmítl.
Proto nastoupil dne 15.7.1926 místo učně v obchodě koloniálním železářským a stavebním zbožím p. Adolfa Černého na Svatém Kopečku. – „Černý byl kamarádem mého otce z aktivní služby v rakouské armádě. Choval se ke mně téměř otcovsky a jeho tří synové byli mými dobrými kamarády. Zde jsem se též naučil česky a absolvoval jsem úspěšně českou dvouletou pokračovací školu živnostenskou.“
Kolem roku 1908 púvodní usedlost čp. 68 na Sv. Kopečku zakoupil obchodník Adolf Černý a na jejím místě nechal postavit patrovou stavbu, v níž žil s rodinou a provozoval obchod se smíšeným zbožím. Tento dům stojí dodnes.
Vojenskou službu nastoupil v r.1932 u děl.pl.152 v Olomouci. Po všeobecném a pěším výcviku byl určen velitelem baterie do poddůstojnické školy, po jejímž absolvování se vrátil k baterii jako svobodník. Po ostrostřelbě v Malackách v létě 1934 byl povýšen s ostatními poddůstojníky české náročnosti na desátníka. Po skončení 18-ti měsíční prezenční služby zůstal na vojně dále jako délesloužící poddůstojník a byl povýšen na četaře. V r.1934 absolvoval 3 měsíční zdokonalovací kurz pro dsl. poddůstojníky všeho dělostřelectva v Olomouci. Po návratu k baterii jsem vedl výcvik nováčků jak v obsluze světlometů a tak i protiletadlových naslouchacích přístrojů. V roce 1936? se účastnil s cvičnou baterií protiletadlového pluku – ostré střelby v Jugoslávii v Boce kotorské jako naslouchač.
Myslíte si , že by taková země jako Československo, nemohla mít vojenskou leteckou námořní jednotku? V třicátých letech minulého století jste ji mohli vidět v Boce Kotorské, tehdejší Jugoslávie. Tvořili ji dva důstojníci, dvanáct poddůstojníků a měla čtyři hydroplány. Byly to letadla značky Aero A-29, později od roku 1936 to byly Š-328 z továrny Letov. Létalo s vlečným terčem souběžně s pláží. Na břehu číhalo čs. protiletadlové dělostřelectvo a pro toto cvičení byl vybrán i náš četař Rudolf König. Více o Jugoslávii zde a nebo tady.
Pravděpodobně v březnu 1936 byl určen jako velitel transportu 110 mužů, vesměs něm, národnosti, kteří byli odeslání na Podkarpatskou Rus. Zde měla být u města Rachova zřízena střelnice protiletadlového dělostřelectva. S tím souvisela též stavba horské silnice a pomocných letišť. Pracovní mužstvo se skládalo ze členů všech protiletadlových a ženijních pluků. Prací za obtížných podmínek a nouzovým ubytováním onemocněla velká část mužstva, sám byl také 14 dní v léčení v Užhorodě. Po léčení jsem byl přidělen techn. správě tábora. Před vánocemi 1936 převzal funkci rotmistra a měl na starosti nákupy materiálu a vedl správu tábora. V té době měl již podanou žádost o přijetí k finanční stráží.
V létě 1935 byl do čs. vlády povolán min. Zajíček za něm. křest. stranu sociální. Intervencí faráře mé rodné obce u jmen. ministra byla má žádost vyřízena v tom smyslu, že od MNO dotaz, zda souhlasím s nástupem služby u státní policie. Návrh přijal a byl v září 1937 pozván k psychotechnické zkoušce k polic. ředitelství v Brně, kterou složil s úspěchem, vrátil se do Rachova, kde sloužil do vánoc 1937. Byl i členem plachtařského odboru MLL v Olomouci
Dne 31.1. 1938 nastoupil do policejní školy v Brně.V létě roku 1939 se po všeobecné výzvě a různých patáliích dostavil na Oberlandrát a přihlásil se jako Němec. Získal tím říšskou státní příslušnost a stal se členem NSDAP. U české kriminální policie setrval do 31.3.1940, kdy na vlastní žádost vstoupil jako kriminální zaměstnanec do služeb GESTAPA. Zprvu sloužil na stálé službě a jako tlumočník. Nějakou dobu zajišťoval chod kuchyně pro vězně. V srpnu 1940 byl zařazen do „výkonu“. Jak sám uvádí, s ohledem na svou českou manželku, nechtěl zasahovat proti Čechům a proto si vyprosil zařazení do III. kontrarozvědného oddělení, kde předpokládal práci proti cizím agentům. Po krátké stáži v kartotéce a absolvování tříměsíčního kurzu se stal úředníkem gestapa.
Z výpovědi při výslechu na státní bezpečnosti:
Dne 31. ledna 1938 jsem se přihlásil na vlastní žádost k české policii do Brna. Po absolvování policejní školy byl jsem přidělen k oddělení kriminálnímu jako policejní agent, ale patřil jsem k uniformované stráži bezpečnosti. V této službě jsem vytrval až do 31. března 1940. Za mobilizace v září 1938 nastoupil jsem službu vojenskou u protiletadlové skupiny Radvanice - Mor. Ostrava.
K 10. říjnu 1938 přes nařízení nepřijal jsem říšskoněmeckou příslušnost, naopak jsem optoval pro 2. čs. republiku jako Němec. Mé žádosti bylo vyhověno a zemský úřad přiřkl mi jako domovskou příslušnost Brno. Po demobilizaci od děl. pluku 158 jsem nastoupil ihned zpět k policii do Brna. Asi 20? října 1938 jsem dostal dopis od policejního ředitelství v Brně výpověď z českých služeb s doporučením abych se o službu hlásil /písemně/ u německého konsulátu v Brně, což jsem také učinil.
Akce Vítězslav Lepařík:
Počátkem roku 1945 bylo nám olomouckým gestapem hlášeno, že byl v okolí Olomouce viděn ang. parašutista Lepařík... Na náš telefonický dotaz v Praze sdělil KK Leimer, že je jim to známo a že žádá, aby proti němu nebylo v žádném případě zakročeno a prosí, aby jeho zajištěný otec byl z koncentračního tábora ve Svatoňovicích propuštěn na svobodu. Tuto věc označil jako přísně tajnou Propuštění jsme chtěli provésti služební cestou se svolením Berlína, ale to pražskému Gestapu trvalo dlouho a proto žádali o okamžité propuštění otce Lepaříka. Lepařík st. byl krátkou cestou ještě téhož dne propuštěn. Podle celého chování pražského Gestapa jsme musili usoudit, že Lepařík ml. pracuje pro pražské Gestapo. Víc o tom případu nevím. Více se o této smutném případu dočtete zde na wikipedii
Účastnil se radiových her s nepřítelem spolu s Prybilem a Römerem. König byl vedoucí těchto rádiových her.
Po kapitulaci Krakova se přihlásil v Brně na Gestapu Hauprvachtmaister od ...... ..... Krischer, který vedl z Krakova radiotelegrafní hru s Moskvou pod názvem - Kapitan-. tomu jsem dodával zpravodajský materiál. Jeho stanice dostala z Moskvy pokyn, aby se odstěhovala do prostoru Praha-Plzeň. Tutéž výzvu dostala i stanice - Löwe-? Z toho důvodu mely býti stanice postupně přesunuty na západ. Dne 16.4. 1945 odejel jsem autem z Brna do Jihlavy, auto my mělo zůstati a k disposici až do konce války. Doprovázel mne Zopp a ruský parašutista Palčík-Pelikán. Pelikána jsem dal v Jihlavě do vazby u Gestapa pod jménem Karel Král. V Jihlavě měl jsem s sebou kromě vysílací stanice i nutný písemný materiál. Asi počátkem května přijel do Jihlavy i Krischer. Odeslal telegram do Moskvy, že se za velkých obtíží nalézá na cestě do Čech. Potom odejel do Prahy, kde se hlásil na pražském Gestapu a dále o jeho osudu ničeho nevím.
Rudof König na konci války
16.4.1945 evakuoval do Jihlavy společně s radistou Paltzikem a radiostanicí. Do Moskvy odeslal depeši, že je na cestě do západních Čech. Moskva nad touto iniciativou projevila potěšení, neboť doufala v poválečnou práci vysílačky, podávající zprávy z amerického pásma. Ovšem Königova manželka Češka odmítla Československo opustit. König ve sklepě jihlavského gestapa vysílačku rozbil a dokumenty spálil. Dne 8. května 1945 se společně s ostatními členy brněnského a jihlavského gestapa oblečen v uniformu SS a doklady na jméno Rudolf Kučera přesunul do Písku, kde se vzdali americké armádě. Ta jej předala v Plzni s dalšími zajatci Rudé armádě. Zde se König sám na NKVD přihlásil jako příslušník gestapa. Vyprosil si však, aby nebyl vydán do SSSR, ale předán československým orgánům.
Ke své činnosti dodávám:
Nikdy a nikomu jsem vědomě neublížil, ani tělesně ani hrubím slovem, ať při zatýkání, nebo při šetření. Při styku s vězni jsem se vždy choval přátelsky i proti předpisům a vždy aspoň korektně. Nestydím se za to, že jsem byl u Gestapa, neboť myslím, že tím, že jsem u něho byl, jsem vyplnil místo, které by snad byl obsadil někdo jiný, jiné povahy. Po dobu své činnosti u Gestapa v Brně jsem svým známým podával informace o zatčených a kde jsem mohl, jsem zatčeným jejich vězení zpříjemňoval. Tyto služby dělal jsem zvlášť svým bývalým kolegům od české policie, kde jsem před přestoupením ke Gestapu sloužil. Donášel jsem vězňům balíky s potravinami, které přejímala moje manželka, která byla známá jako Češka. Dělal jsem čistě jen to, co jsem mohl zodpověděti si před svým vlastním svědomím jako člověk i jako Němec. Zda jsem někoho při intervencích uvězněných, nečinil jsem to proto, že snad byl Čechem, nýbrž proto, že jsem sám považoval věc za závažnou, že jsem si nemohl dovoliti v té věci intervenovati. Dále podotýkám, že jsem byl sám na Gestapu udán Helenou Frankovou, bytem v Brně, Dlouhá č. 1a, která mne obvinila, že doma mluvím i s manželkou s dětmi česky. Dále udávala, že manželka mluví se sousedkami i německé národnosti česky. Franková byla postrachem celého okolí. Manželka moje mluví velmi špatně německy.
O mém sociální cítění svědčí ještě jeden případ na který si matně vzpomínám: při vyšetřování jedné věci v ulici H. Kudlicha asi č. 30 v Brně, přišel jsem do styku se studujícím chemie Kořínkem? , který se vrátil z káznice ve Vratislavi. Při rozmluvě stěžoval si mi, že má teď rozvrácené manželství, nemá žádný výdělek, že aby se uživil lepí papírové tašky. Proto jsem mu opatřil místo prostřednictvím svého příbuzného ing. Josefa Blu...hkrho, že byl jako úředník firmy Storek přijat.
Více ke své činnosti dodati nemohu.
Protokol přečten, uzavřen, podepsán
Byl odsouzen k trestu smrti a dne 29.1.1947 popraven v Brně, retrib. tr. činy §§ 1; 2; 3/1; 7/1,3 r. d.
Ve fotogalerii zde najdete výpovědi Rudolfa Königa k mnoha případům vyšetřování agentů většinou parašutistů. Mnoho jmen, příhod, radiových her… Nejzajímavější je jeho vlastní dlouhá výpověď, která je až za rozsudkem a omlouvám se některé stránky se pomíchaly strejdou googlem, ale podle čísel spisu se dají dohledat.
Poválečné soudní procesy se zadrženými příslušníky Gestapa, které probíhaly v letech 1945–1948 před Mimořádným lidovým soudem v Brně, kde celkem 43 gestapáků bylo odsouzeno k smrti a popraveno, poslední z nich 11. února 1949. Popravy probíhaly na dvou místech – jednak na dvoře budovy německé tělocvičny na Údolní č. 3 a pak na dvoře věznice Krajského soudu trestního na Cejlu 71. Zdroj: kniha Brněnské Gestapo 1939–1945 a poválečné soudní procesy s jeho příslušníky
Zdroj: Stanislav Záhorski- bakalářská práce UK- FF „ Řídící úřadovny gestapa v Brně a její činnost“
Moravský zemský archiv v Brně, fond Mimořádný lidový soud Brrno, zn. Lsp 2/47 Rudolf König.
Archiv bezpečnostních složek v Praze, Fond 52, výslechy zadržených příslušníků gestapa
v Brně a její činnost“
Napsat komentář